Každý slušný chovatel to zná… Vymazlí si fenku, stará se o její zdraví, zodpovědně vybírá budoucího krycího psa, opečovává matku-čekatelku, prožívá napětí porodu, opečovává vrh, vyřizuje papíry, uklízí loužičky a bobky. A při tom všem se snaží pro štěňátka najít nové rodiny, které se zaručí, že poskytnou lásku, péči a zpětnou vazbu chovateli.

Vše proběhlo skvěle a radostně, strašidelný sen se měl dostavit až později.

Mezi zájemci se přihlásil i pán z blízkého zahraničí – Slovenska. Profiloval se jako zkušený chovatel, milovník psů a měl celkem jasno v tom, že chce fenku na zahradu rodinného domu, aby odrazovala nepovolané. Pravidelněuž od druhého týdne psal e-maily, zajímal se, jak štěňátka prospívají, čím krmím, co a jak bude dál a jestli určitě budou mít průkaz původu. Dokonce se i z té dálky přijel s manželkou, synem a snachou na fenku podívat, vybrali si, bez váhání složili zálohu.
Možná mne mělo varovat, že se mne snažil přesvědčit, že ji může odvést hned v 6ti týdnech, protože je to daleko a umí se o štěně postarat?

Uteklo pár týdnů a přišel datum odběru. Nenastaly žádné výmluvy a zájemce skutečně pro fenku přijel. Po vyřízení formalit naložil fenku do přepravky v kufru luxusního auta… To jsem se ozvala a vybojovala alespoň přesun přepravky na zadní sedačku.
Měsíce utíkaly, když jsem požádala, dostala jsem ujištění, že je vše ok, fenka super, pár fotek…

Pak se mi ozval jiný český chovatel, že prodal pejska vlčího špice pánovi, který mával průkazem původu mé fenky. Rychlým náhledem do databáze jsem zjistila značnou příbuznost, tak jsem nelenila a majiteli zavolala s dotazem na nový přírůstek a jeho další plány s tímto vzniklým párem. Přišlo ujišťování, že pejsek je pro rodiče, že nebude množit, ale současně v hovoru prokmitla informace, že má bezPP chov JRT!
Hlava šrotila, co s tím mám asi tak dělat. Ale v rámci práva nebylo co vymyslet. Připomněla jsem mu alespoň osvětu, že uchovnění není problém, proč nechovat bezPP, že v kupní smlouvě je jasně uveden zákaz chovu bez PP… A tak jsem se dozvěděla, že fenka je jeho a já mu nemám co diktovat. Skousla jsem a doufala, že o psy je slušně postaráno.

Majitelům pejska to také nedalo a dokonce se na Slovensko vyjeli kouknout, takže jsem získala informaci, že se vše opravdu zdá ok. Nervy se uklidnily a život šel v dál.
V únoru 2016, tedy dva měsíce před druhými narozeninami „štěňat“ z vrhu B, přišla krutá realita – resp. E-mail majitele se strohou informací, že už fenku nechce, že mi to dává na vědomí, když mám ve smlouvě předkupní právo a že jinak fenku prodá přes Bazoš. Stejná zpráva přišla i majitelům pejska. Ledová sprcha.

Další týdny byly jak ve zlém snu - nervy jsem měla na pochodu, koleno čestvě po operaci a nohu v ortéze, probíhala komunikační smršť se stejně postiženými chovateli, komunikace s majitelem a jen silou vůle ovládaná nekonečná chuť ho zašlapat do země, toho "milovníka psů".
Rozhodli jsme se určitě pejsky vykoupit a společně pro ně dojet. Týden dopředu mne strašila nejistota v jakém stavu oba jsou, jak bude probíhat dlouhá cesta a co pak doma – smečka a nový, na našem rodném dvorku opravdu už co se počtu týká, přespočetný přírůstek.

Důvod prodeje jsme se nedozvěděli za celou dobu, ale bylo zřejmé, že jediné co pána zajímá je, získat co nejvíce peněz z kupní ceny zpět. Argumentace, že zničili jabloň, že skáčou na fasádu domu, že snad porazili starého otce - ta došla pochopení až na místě samém.

Když jsme dojeli na místo, tak jsem zjistila, že Bellisska nehlídala krásnou prostornou zahradu, která mi byla ukazována v mobilu. Byla i spejskem zavřená na dvorku velikosti středního obýváku. Z jedné strany patrová zeď, z druhé patrová strany zeď, za plotem do zahrady starý ocko o francouzských holích (umím si představit, že ho z radosti povalili) a do ulice třímetrová vrata, celá zaplechovaná. Vrcholem všeh byla miniaturní bouda v pidi ohrádce se starou jabloní, kolem které se málem neměli šanci protáhnout a která byla malá pro jednoho, natož pro párek vlčích špiců.
Psům se za více jak rok a půl pobytu u tohoto "milovníka psů" nedostalo standardní socializace, nikdy neopustili pozemek (i veterinář dojížděl) a značku granulí jsem ještě neviděla ani v marketu.

Vsuvka - majitel bydlí naproti domu rodičů, kde je opravdu ta veliká světlá zahrada s prostornými kotci. A u plotu na nás ječela partička jack russel teriérů.
Jsem naprosto přesvědčená, že Bellisska a její kamarád nebyli po dobu hárání oddělení a když fenka hned v roce a půl nezabřezla, tak museli jít z domu, aby je náhodou neživil zbytečně. Říkám si tedy sláva přírodě, alespoň ta měla rozum.

Je štěstí, že obě krevní linie těchto dvou psů jsou opravdu veselé špicí povahy. V naší přítomnosti měli pouze zájem o to, abychom je všemi třemi páry rukou hladili a hladili.
Povedlo se mi je bez problémů oba prohlédnout, majiteli jsem vysvětlila a do předávacího protokolu vypsala všechny prohřešky, kterými se na nich a jejich vývoji od štěněte do dospělého psa provinil a vyvedla jsem ho z omylu, že získá za oba zpět plnou cenu, jak si představoval.
Vrátil jejich doklady (v perfektním stavu!), shrábl eura a evidentně se těšil až s chlupáči zmizíme.

Problém byl vyvést pesany z vrat na ulici a následně je naložit do auta. Absolutně nechápali kam je z uzavřeného prostoru vlečeme a byli dost zmatení. Naštěstí se docela rychle vyčůrali, tak jsme je do auta mírným násilím nasoukali. Byli se mnou na zadní sedačce – fenka mi seděla na klíně, pejsek se tlačil k boku – a od poloviny Slovenska až za Brno jsem je mohla mazlit a mazlit a mazlit a tak stále dokola… Na hranicích byl pejsek najednou trošku nervozní, odhadli jsme to na nutnost čůrací přestávky a ono jo. Po bleskové vyvenčení do auta naskočili sami, zaujali původní polohu a jelo se v klidu dál.

Na Moravě jsem Bellissku převedla do svého auta a vyrazily jsme spolu přes Vysočinu k domovu. Spokojeně ležela na zadní sedačce, doma napochodovala na dvorek, snědla večeři, pozdravila se mámou, se sestrou i s Dixi a uvelebila se jak kočka na okenním parapetu.

Tento příběh měl relativní happyend. Majitel se sice nepovedl, ale aspoň ctil kupní smlouvu a nabídl nám pejsky zpět. Také pejsky naštěstí nijak drasticky netýral, takže se na nich tento zážitek nepodepsal.
Pejska si chovatelé nechali doma u mámy a já jsem začala řešit hledání nového domova. Bellisska byla sice velmi milá (jako všichni z toho vrhu), ale můj zdravotní handikep nedovoluje věnovat se 4 větším psům.

Vrhu B bude za pár dnů 5 krásných let a já jsem celý rok čekala, než jsem dokázala sepsat tyto povídánky. Tedy - tyto jsem měla napsané dost dlouho, ale pak se stalo, že musím napsat ještě další pokračování. A to bude mnohem mnohem drsnější.

březen 2019