SOUŽITÍ

 Když jsem představovala naši chovatelskou stanici, musela jsem definovat jaká jsme to vlastně smečka. Myslím si, že za zmínku stojí pár situací, které s sebou taková směs živočišných druhů přináší.


Zakrslý králíček (beránek) Puťásek je nestor, kterému bylo už 2,5 roku, když jsem se těšila na první štěně. Trošku jsem měla obavy z rozdílné váhy - Betynka 60 dkg, Puťas minimálně 3 kg. Takže mým prvním krokem k pohodovému soužití byla (pro jistotu) kastrace králíčka. Ještě jsme v té době měli doma taky peruánské morče, které si délkou a rozložením srsti dalo jméno úplně samo - Chrošťáček, ale u toho jsem žádné problémy nepředpokládala.
Betka, jako správná dáma již od malinka, vzala v nové domácnosti králíčka na vědomí s mírnou zvědavostí, ale morče se jí zdálo jako dobrý parťák. Tak spolu, až do jeho úhynu, kamarádili přes okraj akvária. On ji volal, když mu bylo smutno, ona mu pucovala kožich kam až dosáhla. Pohoda.


Po roce a půl jsme začlenili do smečky Karolínu a po dalším roce a půl ještě Ladynku. Seznamování s králíčkem probíhalo naprosto přirozeně. Sžívání s Betynkou trošku se závany žárlivosti, když přestala být "jedináček", a s rezignací - zase další... při příchodu Lady. Navzájem umí být psí holky jak solitery pro mazlení, tak i smečka na lumpárny.

Nezpestřovala jsem život záměrně, ale kočičí přírůstky ukázaly nový rozměr (a vzor) možností soužití ras. Betka a Karolína vzaly kočky jako nové vetřelce, kteří je ale nijak neomezují v naší péči a pozornosti, na milost.
Ladynka projevila už v pubertě maximální mateřské pudy v péči o malé a nemocné kotě - Jáju - a vůbec se projevuje jako největší "osobnost", protože nejvíc hlídá, psí kolegyně chrání před cizími lidmi, s kočkama si hraje, pospává a nejraději by s nimi i lovila. V psí hierarchii je přesto až druhá po Betynce. Jenom Kara nemá ambice komukoli vládnout, protože ona je hlavně na mazlení - tedy ...hlaďte mně.


I kočky projevily snahu vyjít v pohodě se psí smečkou, rychle pochopily kdy a komu mají dát raději pokoj. Jejich zájmu neušel ani králíček, naopak...

Úplně všichni projevují o Puťáska zájem vždycky při krmení (není to jedlé i pro mně?) a při jeho vypuštění z domácího kotce (ukaž jak voníš? můžu ti vlézt do domečku?).
Kapitolou samo o sobě je králičí "letnění". Každé vypuštění králíka do ohrádky na zahradě loni v létě bylo pokynem pro Ladynku, že má na hlídání ještě dalšího tvora. Trpělivě proto chodila králíčka kontrolovat. Puťas baštil jetel a bylo mu to celkem fuk.
K dokonalosti dovedla "pasení králíka"  ovšem až letos Sisinka. Nejlepší způsob jak ho hlídat prý  je - bydlet přímo s ním. Podlezla pletivo, lehla si do trávy a vydržela tam celé hodiny. Dělala to tak dlouho, že si zřejmě Puťásek natolik zvykl, až mu její přítomnost chybí a tak když se kočka nedostaví k němu, vyráží on stejnou cestou za ní...  No, teď už prakticky vyráží hned, jak je do ohrádky vypuštěn.
Bydlí pak v celé zahradě, hledá si ty nejlepší dobrotky (fakt mi zatím nespásá kytky a ani moc nehrabe!) a dotváří dokonalou symbiozu se psy i kočkami - buď jen tak spolu leží ve stínu, vzájemně si myjí kožichy nebo si hrají na honěnou. A kdo si myslí, že ten kdo utíká je vždycky králík, je na velkém omylu. Už jsem ho přistihla, že honičku sám vyprovokuje a radostně prohání jak kočky, tak Ladynu. Je-li naopak "loven", umí se i "bránit" a pak se všichni spolu "packují" předními tlapkami, dokud je to baví. Opravdu POHODA.

červenec 2005