VENČENÍ

 Že je potřeba venčit pejsky jistě není žádný můj převratný objev. Liší se snad jen způsoby, četnost a místa – podle potřeby, možností a chuti – psů i páníčků.


My se snažíme dopřát našim psím holkám co nejvíce možností k proběhnutí po venku, protože ač trpasličky, pohyb mají rády.

Ve městě kombinujeme rychlé „čůrací“ venčení v blízkosti městského domu, jen tak bez vodítka , s delšími procházkami pěkně v kšírách a na vodítku. Směr trasy, délku a rychlost chůze zpravidla limituje pouze blížící se začátek pracovní doby nebo počasí. Máme i vhodné místo na odpoutání z vodítek a hru s aportíkem (tedy - Bettynka nadšeně aportuje, Lady jí hračku krade, aby ji pak jen tak pohodila, Karolínka se pro jistotu nehne od nohy…).


U domku na venkově mají holky možnost lítat po zahradě prakticky celý den, pokud počasí dovolí. Omezují to jen deště, mráz a více jak 10 cm sněhové „závěje“. Venku hlídkují u plotu, komunikují s hafany přes půl vesnice, loví mouchy nebo mravence a chladí si kožichy v trávě pod jabloní.

I tak jsme zavedli ranní rituál venčícího kolečka vesnicí. Zpravidla vyrážíme v době, kdy ves ještě spí a provoz je tak minimální, že v kombinaci s poslušností (no, jak-kdy) zvládáme trasu „na volno“.  Psí domorodci si už zvykli natolik, že ti vyrovnaní jedinci berou naši smečku tiše na vědomí, ti ostatní to občas nebo pro jistotu vždycky okomentují.
Tento náš ranní rituál vzaly na vědomí i kočky – Jája s jistotou, že se zase vrátíme, Sisinka nás vždy s mňoukáním doprovázela zahradou až na konec plotu. Tolik ještě nedávná historie.

Dnešek je o něco pestřejší, protože kočky jsou opravdu vynalézavé.  Nejprve Sisina objevila -:), že plot lze přelézt a že už tedy nemusí číhat na možnost úniku za hranici pozemku otevřenou brankou.

Novinku teď využívá i v případě ranní procházky. Takže jsme začali chodit na procházku ve složení 3 psi, 1-2 lidi, 1 kočka. Kráčí s námi prostředkem silnice, ocásek vztyčený důležitě k nebesům a mňouk na každém kroku. Prohlíží si to, co zajímá i fenky a všechny spolu se míjejí, křižují, následují… Překážkou cestě se stala zahrada s německým ovčákem, který první naši společnou tůru přerušil jediným štěknutím. Sisinka se kus vrátila a od té doby to místo považuje za svoji hranici, kde se po chvíli váhání, mňoukání a přešlapování nakonec obrací a míří zpět  k domovu.

Po pár dnech těchto společných procházek se k nám najednou přidala i Jájina! Plynule proběhla brankou a po silnici se hemžily s psisky už kočky dvě. Přestože hafan už otupěl a náš průvod jen tiše (a nevěřícně) sleduje zpoza plotu, Sisinka magickou hranici nepřekročila a když Jája pochopila, že Sísa opravdu dál nejde, tak se k ní vrátila a domů zpět šlapaly kočky společně. Po dokončení „psího kolečka“ se s kočinami setkáváme u vrátek nebo už hlídkují na dvorku.

červenec 2005