VENČENÍ
Že je
potřeba venčit pejsky jistě není žádný můj převratný objev. Liší se snad jen
způsoby, četnost a místa – podle potřeby, možností a chuti – psů i páníčků.
My se snažíme dopřát našim psím
holkám co nejvíce možností k proběhnutí po venku, protože ač trpasličky,
pohyb mají rády.
Ve městě kombinujeme rychlé
„čůrací“ venčení v blízkosti městského domu, jen tak bez vodítka ,
s delšími procházkami pěkně v kšírách a na vodítku. Směr trasy, délku
a rychlost chůze zpravidla limituje pouze blížící se začátek pracovní doby nebo
počasí. Máme i vhodné místo na odpoutání z vodítek a hru s aportíkem
(tedy - Bettynka nadšeně aportuje, Lady jí hračku krade, aby ji pak jen tak pohodila,
Karolínka se pro jistotu nehne od nohy…).
U domku na venkově mají holky
možnost lítat po zahradě prakticky celý den, pokud počasí dovolí. Omezují to jen
deště, mráz a více jak 10 cm sněhové „závěje“. Venku hlídkují u plotu,
komunikují s hafany přes půl vesnice, loví mouchy nebo mravence a chladí si
kožichy v trávě pod jabloní.
I tak jsme zavedli ranní rituál
venčícího kolečka vesnicí. Zpravidla vyrážíme v době, kdy ves ještě spí a
provoz je tak minimální, že v kombinaci s poslušností (no, jak-kdy)
zvládáme trasu „na volno“. Psí
domorodci si už zvykli natolik, že ti vyrovnaní jedinci berou naši smečku tiše na
vědomí, ti ostatní to občas nebo pro jistotu vždycky okomentují.
Tento náš ranní rituál vzaly na vědomí i kočky –
Jája s jistotou, že se zase vrátíme, Sisinka nás vždy s mňoukáním
doprovázela zahradou až na konec plotu. Tolik ještě nedávná historie.
Dnešek je o něco pestřejší,
protože kočky jsou opravdu vynalézavé. Nejprve
Sisina objevila -:), že plot lze přelézt a že už tedy nemusí číhat na možnost
úniku za hranici pozemku otevřenou brankou.
Novinku teď využívá i
v případě ranní procházky. Takže jsme začali chodit na procházku ve složení
3 psi, 1-2 lidi, 1 kočka. Kráčí s námi prostředkem silnice, ocásek vztyčený
důležitě k nebesům a mňouk na každém kroku. Prohlíží si to, co zajímá i
fenky a všechny spolu se míjejí, křižují, následují… Překážkou cestě se
stala zahrada s německým ovčákem, který první naši společnou tůru přerušil
jediným štěknutím. Sisinka se kus vrátila a od té doby to místo považuje za svoji
hranici, kde se po chvíli váhání, mňoukání a přešlapování nakonec obrací a
míří zpět k domovu.
Po pár dnech těchto společných
procházek se k nám najednou přidala i Jájina! Plynule proběhla brankou a po
silnici se hemžily s psisky už kočky dvě. Přestože hafan už otupěl a náš
průvod jen tiše (a nevěřícně) sleduje zpoza plotu, Sisinka magickou hranici
nepřekročila a když Jája pochopila, že Sísa opravdu dál nejde, tak se k ní
vrátila a domů zpět šlapaly kočky společně. Po dokončení „psího kolečka“ se
s kočinami setkáváme u vrátek nebo už hlídkují na dvorku.
červenec 2005