MIMOZEMŠŤAN
Nebudu popisovat žádné setkání "třetího druhu". Jen se trošku zamyslím...
Už párkrát mě napadlo, jestli já nejsem tak trochu mimozemšťan. Ne že bych na sobě vysledovala přemíru zelené barvy, tykadýlka a tak... Žádný blikající talíř doma taky nemáme. Ale spíš v rámci konfrontace s okolním světem mám pocit, že některé "běžné jevy" mě naprosto míjejí.
Vycházím z přípěhů, povídek a příspěvků, které jsem průběžně četla na zájmově spřízněných webových stránkách a přidala i vzpomínky na to, co jsem kde četla nebo co kdo vyprávěl při osobním setkání. A některé ty story fakt STÁLY ZA TO. Reakce čitatelů a dalších zúčastněných zpravidla ve velké většině přizvukují autorům a tak vytvářejí dojem, že tak to ve stejných situacích mají všichni a všude. No - všichni, já třeba snad ani ne.
Životem proplouvám v realitě,
která tu pohladí, tu kopne pod koleno (nebo jinam) a myslím, že stojím nohama na
pevné zemi. Dnes už sedmihlavá smečka (ne, saň to není) má taky svoje
individuální vrtochy i společná alotria. Ale já mám stále pocit, že to nijak
nevybočuje z "normy" chování, chovatelství a soužití. Netečou mi z toho
nervy (někdy jen malilinko) a nemám pocit, že lepší by bylo ten můj zvěřinec
nemít. V žádném případě.
Vždyť jenom to, jak je mi po nich smutno, když je půl dne nevidím... Přesto, že
prvotní radost je úklid kočičích toalet, venčení pesanů za každého počasí a
pak krmení "dravé zvěře". O to větší je úleva, když si konečně můžu
doma taky chvilku sednout. A přijde některý kožich a dává mi za odměnu
možnost si s ním hrát nebo mazlit.
Příklady toho, co mě míjí (nebo to jen nepovažuji za výstřednost?):
Situace | Zážitky | A co u nás? |
Psí výstava | - administrativní zmatky - dramatická příprava psa - bloudění cestou - nespokojenost s výsledkem |
- jedna složenka, vyplnit přihlášku a obálka na
poštu, kde je problém? - běžná údržba jako jindy, jen včas vykoupat... - kouknu do mapy a vyjedu včas. A mám pusu... - jde přece o sport a vítěz může být jen jeden, tak trochu tolerance prosím... |
Ničení věcí | likvidace všech různých typů movitého majetku páníčků do různého stupně nenapravitelnosti | střídání hraček zamezilo psí devastaci po
většinu let. Jen Lady je trošku větší živel, ale zase jsou určité drobné ztráty
zakalkulovány do pořizovacích úvah. Trošku teď můj klid narušují kočičáci, ale věřím, že i tam se to brzo poddá (až dospějí). |
Kočičí (nebo psí) hysterie | on/ona chce a na páníčkovi si nakonec vždycky vymůže... | no, to ne! Každý máme mít svůj osobní prostor, ale pravidla soužití jsou jednou daná - mnou! Někdy je to tvrdé a jeden by i podlehl, ale zvířecí anarchie není můj sen. |
Útok na miláčka | cizí pes napadne psa, všichni ubližují kočce... | za všechno můžou lidi a jakákoli házení "do
jednoho pytle" jsou nesmyslná. Kdyby se lidé chovali jako zvířata, byla by
demokracie naplněna, protože pravidla smečky jsou daná a nepřekročitelná (trest
následuje obratem). Navíc mám kliku - za celé roky mi chlupáče nikdo nechtěl "sežrat" (opravdu je nemám na jiné planetě). Dokonce jsem takovou situaci neviděla ani coby jen pozorovatel. |
Veterinární péče |
dramatické cesty k vetovi, ještě dramatičtější ošetřování, domácí péče... | ani my se nevyhneme návštěvě doktora, skoro
myslím, že jsme tam už byli z nejrůznějších důvodů víc, než je běžné.
Přesto se cesty obejdou bez dramat, fenky sedí v košíku, kočky v přepravce... Už
jsem tak vezla společně v jedné přepravce i 2 fenky a kočku - bez problémů. V
čekárně trošku nervozity, na stole taky, ale bez velkého vyvádění. A že Betynka
po píchnutí injekce chvilku ječí? To se dá přežít. Domácí
péče - česání, Frontline, stříhání drápků, kontrola zubů, čištění uší a
odčervování je samozřejmé. Netvrdím, že jásají, ale drží (já to ani
jinak nedovolím a na konci je odměnka). Kočka Jája mě sice taky většinou odmění -
aspoň jedním škrábancem - ale to beru jako dobrovolné riziko (a vdávat už se
stejně asi znovu nebudu...) |
Nakrytí feny na ulici | voříšci i papíráci všech barev a velikostí číhají na příležitost za každým rohem | za uplynulých šest let ani jeden pokus. Ale stejně jsem raději "furt ve střehu". |
Loudění | pes nebo kočka nas stole, v talíři, málem v puse... | ano, touhy ochutnat lidskou baštu známe taky. Ale
důsledně nic nedáváme "od stolu", umravňujeme povolnější návštěvy a
zvěřinci nepovolíme. Na kuchyňské lince se musí uklízet, protože kočičí zájem
je silnější než obavy z našeho hartusení. A jsme přesvědčeni, že to děláme pro
jejich zdraví a vzájemnou pohodu. Jasně že jsou dobroty, o
které se s nimi dělíme - ale jen ve správnou chvíli. A co že to dostanou? |
Tak si myslím, že přes to všechno nejsem mimozemšťan, ale jen obrovský klikař, který poznal vynikajícího lidského partnera pro život a měl šťastnou ruku při volbě chlupatých souputníků. Hlavně zdraví!
srpen 2005