MIMOZEMŠŤAN

 Nebudu popisovat žádné setkání "třetího druhu". Jen se trošku zamyslím...


Už párkrát mě napadlo, jestli já nejsem tak trochu mimozemšťan. Ne že bych na sobě vysledovala přemíru zelené barvy, tykadýlka a tak... Žádný blikající talíř doma taky nemáme. Ale spíš v rámci konfrontace s okolním světem mám pocit, že některé "běžné jevy" mě naprosto míjejí.

Vycházím z přípěhů, povídek a příspěvků, které jsem průběžně četla na zájmově spřízněných webových stránkách a přidala i vzpomínky na to, co jsem kde četla nebo co kdo vyprávěl při osobním setkání. A některé ty story fakt STÁLY ZA TO. Reakce čitatelů a dalších zúčastněných zpravidla ve velké většině přizvukují autorům a tak vytvářejí dojem, že tak to ve stejných situacích mají všichni a všude. No - všichni, já třeba snad ani ne.

Životem proplouvám v realitě, která tu pohladí, tu kopne pod koleno (nebo jinam) a myslím, že stojím nohama na pevné zemi. Dnes už sedmihlavá smečka (ne, saň to není) má taky svoje individuální vrtochy i společná alotria. Ale já mám stále pocit, že to nijak nevybočuje z "normy" chování, chovatelství a soužití. Netečou mi z toho nervy (někdy jen malilinko) a nemám pocit, že lepší by bylo ten můj zvěřinec nemít. V žádném případě.
Vždyť jenom to, jak je mi po nich smutno, když je půl dne nevidím... Přesto, že prvotní radost je úklid kočičích toalet, venčení pesanů za každého počasí a pak krmení "dravé zvěře". O to větší je úleva, když si konečně můžu doma taky chvilku sednout. A přijde některý kožich a dává mi za odměnu možnost si s ním hrát nebo mazlit.


Příklady toho, co mě míjí (nebo to jen nepovažuji za výstřednost?):

Situace Zážitky

A co u nás?

Psí výstava - administrativní zmatky
- dramatická příprava psa
- bloudění cestou
- nespokojenost s výsledkem
- jedna složenka, vyplnit přihlášku a obálka na poštu, kde je problém?
- běžná údržba jako jindy, jen včas vykoupat...
- kouknu do mapy a vyjedu včas. A mám pusu...
- jde přece o sport a vítěz může být jen jeden, tak trochu tolerance prosím...
Ničení věcí likvidace všech různých typů movitého majetku páníčků do různého stupně nenapravitelnosti střídání hraček zamezilo psí devastaci po většinu let. Jen Lady je trošku větší živel, ale zase jsou určité drobné ztráty zakalkulovány do pořizovacích úvah.
Trošku teď můj klid narušují kočičáci, ale věřím, že i tam se to brzo poddá (až dospějí).
Kočičí (nebo psí) hysterie on/ona chce a na páníčkovi si nakonec vždycky vymůže... no, to ne! Každý máme mít svůj osobní prostor, ale pravidla soužití jsou jednou daná - mnou! Někdy je to tvrdé a jeden by i podlehl, ale zvířecí anarchie není můj sen.
Útok na miláčka cizí pes napadne psa, všichni ubližují kočce... za všechno můžou lidi a jakákoli házení "do jednoho pytle" jsou nesmyslná. Kdyby se lidé chovali jako zvířata, byla by demokracie naplněna, protože pravidla smečky jsou daná a nepřekročitelná (trest následuje obratem).

Navíc mám kliku - za celé roky mi chlupáče nikdo nechtěl "sežrat" (opravdu je nemám na jiné planetě). Dokonce jsem takovou situaci neviděla ani coby jen pozorovatel.

Veterinární péče

dramatické cesty k vetovi, ještě dramatičtější ošetřování, domácí péče... ani my se nevyhneme návštěvě doktora, skoro myslím, že jsme tam už byli z nejrůznějších důvodů víc, než je běžné. Přesto se cesty obejdou bez dramat, fenky sedí v košíku, kočky v přepravce... Už jsem tak vezla společně v jedné přepravce i 2 fenky a kočku - bez problémů. V čekárně trošku nervozity, na stole taky, ale bez velkého vyvádění. A že Betynka po píchnutí injekce chvilku ječí? To se dá přežít.

Domácí péče - česání, Frontline, stříhání drápků, kontrola zubů, čištění uší a odčervování je samozřejmé. Netvrdím, že jásají, ale drží (já to ani  jinak nedovolím a na konci je odměnka). Kočka Jája mě sice taky většinou odmění - aspoň jedním škrábancem - ale to beru jako dobrovolné riziko (a vdávat už se stejně asi znovu nebudu...)
Přiznávám čištění zubů nám opravdu nejde, ale tam je problém spíš ve mně. Abych mohla k zubům, musím vložit alespoň jeden prstík (jako Jeskyňka) a do těch trpasličích tlamek už se pak prostě kartáček nevejde. Nefungovaly ani jiné doporučené "fígle". Takže kontroluji, hlídám a platím ultrazvuk...

Nakrytí feny na ulici voříšci i papíráci všech barev a velikostí číhají na příležitost za každým rohem za uplynulých šest let ani jeden pokus. Ale stejně jsem raději "furt ve střehu".
Loudění pes nebo kočka nas stole, v talíři, málem v puse... ano, touhy ochutnat lidskou baštu známe taky. Ale důsledně nic nedáváme "od stolu", umravňujeme povolnější návštěvy a zvěřinci nepovolíme. Na kuchyňské lince se musí uklízet, protože kočičí zájem je silnější než obavy z našeho hartusení. A jsme přesvědčeni, že to děláme pro jejich zdraví a vzájemnou pohodu.

Jasně že jsou dobroty, o které se s nimi dělíme - ale jen ve správnou chvíli. A co že to dostanou?
sýr nebo tvaroh - ten milují všichni
piškoty - speciální odměnka pro psy, dnes už ovšem  v čele s kočkou Jájou
křížaly, jablka, mrkev - vitamínky ocení jen fenky
komerční psí nebo kočičí dobrotky - jak co, jak kdo, jak kdy...


Tak si myslím, že přes to všechno nejsem mimozemšťan, ale jen obrovský klikař, který poznal vynikajícího lidského partnera pro život a měl šťastnou ruku při volbě chlupatých souputníků. Hlavně zdraví!

srpen 2005