ZÁHADA na druhou

 Loni jsem si při jedné aktualizaci stránek posteskla, že ač původně psí chovatelské stránky, jsou mí kočičáci poněkud akčnější. A zdá se, že v nastoleném trendu budou pokračovat i letos. Posuďte sami...

Život tomu chce, že už delší dobu vedeme v manželem vynuceně "oddělenou" domácnost. On si užívá idylky chalupy a celé chlupaté šestihlavé smečky, já jsem ve městě, chodím do práce a plním roli zásobovací jednotky. Samozřejmou součástí naší denní komunikace jsou pochopitelně události "ze života zvířeny". A hned první letošní týden byl ve znamení několika důležitých informací, které nakonec získaly úplně jiný význam, než to na začátku vypadalo.

Nejdůležitější oznámení se týkalo Jájiny. Manžel zaregistroval, že je divná - nechce jíst, vypadá vyplašeně, rychle zhubla, kožich má střapatý... Kdo si pamatuje její průjmovací story před rokem a ví, že je to jen drobek kočky, je mu asi jasné, že jsem jen zalapala po dechu v očekávání nových zdravotních problémů. Do mého příjezdu na chalupu zbýval už jen půlden, tak jsem byla v napjatém očekávání a připravená na všechno.

Další informace byly celkem běžné - co kdo vymyslel a provedl za lumpárnu, kdo se s kým pošťuchoval, že asi došlo k nějaké pranici v předzahrádce, protože tam jsou na sněhu kočičí chlupy...

Důležitou zprávou je, jak se daří střežit krmítko. Krmítko je totiž od přibrání koček do smečky kapitola sama pro sebe. Je oblíbenou restaurací ptactva všeho druhu a velikosti a my se snažíme nezaostávat se zásobováním za spotřebou. Kočičáci zase chodí rádi na čumendu - z tepla sednice za oknem i stepováním ve sněhu, s bleskurychlým úprkem při bouchnutí na okenní rám. Několik druhů sýkorek, vrabci, zvonci, brhlík jsou stálími hosty, letos se přidali i kosi, hrdličky a nejnověji i straky. Pro nás vzácným návštěvníkem je od počátku párek strakapoudů a o nich byla ta druhá důležitá story:
Manžel načapal na dvorku všechny tři čičouny srocené nad mrtvým strakapoudem! To bylo velmi smutné zjištění. Mňoukadla zmizela z dosahu jako pára nad hrncem. Nedalo se ani poznat, jestli ho ulovili nebo mrtvolku jen našli a přinesli. A život mu už   vrátit taky nešel...

Přijela jsem na chalupu za tmy. Hned jsem se "vrhla" na Jáju, která opravdu vypadala poloviční a střapatá. Nic ale nenasvědčovalo žádné nemoci - teplotu neměla, oči jak lucerničky, bříško nenafouknuté... Tak jsem usoudila, že ráno bude moudřejší večera.

Ještě jednou jsem si vyslechla všechny důležité novinky a pár nových drobných perliček a chystali jsme se jít spát. Při té příležitosti vykazujeme kočičáky na verandu, kde mají vytvořený zimní spací panelák. Někdy jdou dobrovolně, někdy je nutné jednotlivce lapit a odnést. Tentokrát neochotu opustit postel projevila právě Jájina a mně nezbývalo než ji vzít do rukou. Není právě chovací a hned se brání, takže už ji člověk popadne v očekávání a lehce tiskne. Díky tomu jsem taky hned v kožichu ucítila něco, co tam být nemá. Abych zjistila co to je, musela jsem Jáju "zpacifikovat" a kožich zevrubně prohlédnout. A tak jsem objevila spoustu malých zaschlých stroupků kolem celé kočky...

Usoudila jsem, že ona byla účastnicí té pranice na sněhu a "případ" odložila na ráno, abych se za světla mohla podívat na bojiště a ještě podrobněji na kočičí šrámy. Když jsem si ale před usnutím ještě jednou složila informace i z pohledu časové posloupnosti, začínalo být jasno.

Nebudu vás napínat - strakapouda ulovila Jája. Podle stop na kočičím těle i ve sněhu nedal svůj život vůbec lehce. Bohužel mu to nebylo nic platné.

Tak jen doufám, že je kočka poučená a na další úlovky si nechá zajít chuť. Zatím se ani moc nesnaží chodit ven, když už vyběhne na dvorek, tak se ke krmítku ani nejde podívat a když sleduje ptáky za oknem je znát strach - jak profrčí kolem, tak se Jája krčí (a vůbec ne jako lovec).

My jsme ve střehu ještě víc než obvykle a věříme, že k další ptačí tragedii už nedojde.

leden 2006

Počet přístupů: