BOJ O KOST
Na několika místech povídání o naší smečce jsem se zmínila o tom, že Karolína, ač věkem druhá v pořadí, je spokojená s rolí "posledního" a nemá ambice bojovat o vedoucí pozice. Nedávno mi připomněla, že bych jí měla taky trošku napravit reputaci, aby nebyla za "truhlíka".
Protože je plnohodnotný člen zvířecí party a ještě k tomu
špic, není ani ona žádné utiskované neviňátko. Povahově je to důvěřivý mazel
nad mazly, který nepřekonatelnou koketérií a dokonalým kožichem okouzluje psy i
lidi. Většinou vypadá, že jediným středobodem jejího světa je hlazení bříška -
od kohokoli.
Psí vlohy projevuje hlavně ve snaze "ulovit" pohybující se věci -
nejčastěji dopravní prostředky všech velikostí, v nouzi nejvyšší i nějaký ten
hmyz. Normálně jinak posedávající chlupatá kulička se pak stává neřízenou
střelou. Další činnost, která ji spolehlivě vyprovokuje k aktivitě je vysávání
prachu a sekání trávy. Obě hlučné pomůcky chce vždy zahnat s razancí psa
baskervilského.
Špicí štěkot v jejím podání je nejpodobnější zavytí indiánského náčelníka
a když si vynucuje pozornost, tak od malička regulérně mňouká.
Její celková pohodovost a maximální snášenlivost má ale taky své hranice.
Tou první je (občas) potulování koček v blízkosti misky s
granulemi. Přestože neujídají, tak je preventivně trochu straší, ale přitom ji
vůbec nevyvádí z míry, že jim je to šumák.
Krmení je vůbec kapitola sama pro sebe, protože Kara s ním má nejvíce práce a
zřejmě v rámci udržení linie se při jídle hrozně naběhá - nabere do tlamky
granule, odběhne od misky dál až daleko "někam za roh", schroustá co si
donesla, posbírá co upadlo a běží zpátky pro novou porci.
Druhou hranicí je bůvolí kost. Z mírumilovného tvorečka se stává šelma s náznakem civilizačních nešvarů.
Všechny holky občas dostávají žvýkací dobrotu - vždycky
najednou, každá pochopitelně svoji. Bleskově si najdou svá oblíbená místečka,
zaujmou polohu ležmo a v extázi blaženě žužlají kostičku, uzlík, míček nebo
botičku. Když pomine prvotní nadšení, odehrává se pravidelně stejný
scénář:
- Betynku zaujme něco jiného, jde se podívat z blízka a po návratu zpět na místo
nechápavě hledá, kam jí ta dobrota zmizela. Potom jde dělat smutné oči na někoho z
nás.
- Lady usilovně žvýká, ale protože její chrup není kompletní, má s tím nejvíc
práce. Využívá tedy každou příležitost, jak uzmout kost už více rozžvýkanou
(zpravidlu tu Betynčinu) a po výměně spokojeně pokračuje. O tu původní se dál
nestará.
- a hrdinka tohoto povídání? Karolína žvýká jak o život, ale za chvilku začíná
po očku pozorovat, jak jsou na tom "kolegyně". Jakákoli příležitost nebo
záminka je vhodná ke krádeži. Černý blesk ožije, popadne cizí kostičku, vrátí
se na místo, úlovek nenápadně zalehne a dál baští tu svoji. Nedá pokoj, dokud
nemá v držení kostičky všechny tři.
Pak je sice spokojená s "lovem", ale nastává "boj" o udržení.
Žvýkání doprovází koulením očima, preventivním vrčením a občasnými výpady
proti komukoli a to i přesto, že se v jejím okolí zrovna vůbec nikdo nevyskytuje.
Bezpečným kruhem není ani 5 metrů. Původní majitelky dobrotky jí rozumně
ponechávají radost z výhry a své kostičky si berou až po tom, co Karu loupeživá
nálada přejde.
Ke cti Karolíny musím ale dodat, že nezapomíná kde je její místo a od nás si nechá kostičky odebrat. Potom jen nastupují zase její loudivé oči a v nich prosba "Tak mi aspoň pohlaď bříško".
únor 2006
Počet přístupů: