BOJ  O  KOST

Na několika místech povídání o naší smečce jsem se zmínila o tom, že Karolína, ač věkem druhá v pořadí, je spokojená s rolí "posledního" a nemá ambice bojovat o vedoucí pozice. Nedávno mi připomněla, že bych jí měla taky trošku napravit reputaci, aby nebyla za "truhlíka".


Protože je plnohodnotný člen zvířecí party a ještě k tomu špic, není ani ona žádné utiskované neviňátko. Povahově je to důvěřivý mazel nad mazly, který nepřekonatelnou koketérií a dokonalým kožichem okouzluje psy i lidi. Většinou vypadá, že jediným středobodem jejího světa je hlazení bříška - od kohokoli.
Psí vlohy projevuje hlavně ve snaze "ulovit" pohybující se věci - nejčastěji dopravní prostředky všech velikostí, v nouzi nejvyšší i nějaký ten hmyz. Normálně jinak posedávající chlupatá kulička se pak stává neřízenou střelou. Další činnost, která ji spolehlivě vyprovokuje k aktivitě je vysávání prachu a sekání trávy. Obě hlučné pomůcky chce vždy zahnat s razancí psa baskervilského.
Špicí štěkot v jejím podání je nejpodobnější zavytí indiánského náčelníka a když si vynucuje pozornost, tak od malička regulérně mňouká.


Její celková pohodovost a maximální snášenlivost má ale taky své hranice.

Tou první je (občas) potulování koček v blízkosti misky s granulemi. Přestože neujídají, tak je preventivně trochu straší, ale přitom ji vůbec nevyvádí z míry, že jim je to šumák.
Krmení je vůbec kapitola sama pro sebe, protože Kara s ním má nejvíce práce a zřejmě v rámci udržení linie se při jídle hrozně naběhá - nabere do tlamky granule, odběhne od misky dál až daleko "někam za roh", schroustá co si donesla, posbírá co upadlo a běží zpátky pro novou porci.

Druhou hranicí je bůvolí kost. Z mírumilovného tvorečka se stává šelma s náznakem civilizačních nešvarů.

Všechny holky občas dostávají žvýkací dobrotu - vždycky najednou, každá pochopitelně svoji. Bleskově si najdou svá oblíbená místečka, zaujmou polohu ležmo a v extázi blaženě žužlají kostičku, uzlík, míček nebo botičku.  Když pomine prvotní nadšení, odehrává se pravidelně stejný scénář:
- Betynku zaujme něco jiného, jde se podívat z blízka a po návratu zpět na místo nechápavě hledá, kam jí ta dobrota zmizela. Potom jde dělat smutné oči na někoho z nás.

- Lady usilovně žvýká, ale protože její chrup není kompletní, má s tím nejvíc práce. Využívá tedy každou příležitost, jak uzmout kost už více rozžvýkanou (zpravidlu tu Betynčinu) a po výměně spokojeně pokračuje. O tu původní se dál nestará.

- a hrdinka tohoto povídání? Karolína žvýká jak o život, ale za chvilku začíná po očku pozorovat, jak jsou na tom "kolegyně". Jakákoli příležitost nebo záminka je vhodná ke krádeži. Černý blesk ožije, popadne cizí kostičku, vrátí se na místo, úlovek nenápadně zalehne a dál baští tu svoji. Nedá pokoj, dokud nemá v držení kostičky všechny tři.
Pak je sice spokojená s "lovem", ale nastává "boj" o udržení. Žvýkání doprovází koulením očima, preventivním vrčením a občasnými výpady proti komukoli a to i přesto, že se v jejím okolí zrovna vůbec nikdo nevyskytuje. Bezpečným kruhem není ani 5 metrů. Původní majitelky dobrotky jí rozumně ponechávají radost z výhry a své kostičky si berou až po tom, co Karu loupeživá nálada přejde.

Ke cti Karolíny musím ale dodat, že nezapomíná kde je její místo a od nás si nechá kostičky odebrat. Potom jen nastupují zase její loudivé oči a v nich prosba "Tak mi aspoň pohlaď bříško".

únor 2006

Počet přístupů: