NAROZENÍ

Naše PRVNÍ štěňata se 15. května 2006 narodila a mně to nedá, abych nenavázala na první  i druhé předchozí povídání a neudělala pomyslnou tečku dosavadního "čekání na štěňata".


Přípravy jsem myslím popisovala poměrně podrobně. S blížícím se termínem jsem jen přidala pravidelné měření teploty a zvýšila frenkvenci dopisování s Hankou Toulovou, která jako "rodná máma" Ladynky prožívala naše očekávání úplně stejně intenzivně. V e-mailem oběma směry "lítaly" nápady, rady, myšlenky, úvahy a hlavně neustálá přání všeho dobrého, zdravého a radostného. Hana se dokonce pasovala na dálku i na "vědmu" a předpovídala čtyři krémové fenky.

58. den od prvního krytí mi Lady předvedla první varování. Nějak do ní ráno nic nebylo, tak jsem to ani nevydržela a alespoň o polední přestávce jsem jela domů na rychlou kontrolu aktuálního stavu. Byl tam klid.

Pohodově se jevila natolik, že jsme ještě v pátek vyrazili v plném počtu na víkend na chalupu. Kočičáci sice netušili, že oni to budou mít jako delší dovolenou, ale v jejich užívání si lítání po stromech a myšilovů to vůbec nevadilo. Naopak, Kuba se ocitl ve svém živlu, protože už celý týden nám doma dával jasně najevo, že má spousty nevyčerpané energie...

Lady se slunila na zahradě, občas zapomněla, že je už dost těhotná a vyrážela podél plotu prohnat pomyslné vetřelce. Celkově ale byla mírnější a klidnější a já byla stále ve střehu a připravená při první známce začínajícího porodu vyrazit do civilizace. Žádný poplach se ale nakonec až do nedělního večera nekonal, jenom doma jsem po změření teploty usoudila, že už se den D opravdu blíží nejen podle kalendáře.

Během pondělního dopoledne jsem se - myšlenkami stále víc u Ladynky - rozhodla nahlásit na zbytek dne dovolenou a jela jsem domů. Fenka byla klidná a různě polehávala, tak jsem svoji vnitřní nervozitu ventilovala dlouho odkládaným gruntováním šatních skříní. Po odpolední procházce jsme s manželem v poklidu odjeli na nákupy a něco rychlého k snědku. Už při odemykání bytu bylo jasné, že se něco děje. Betynka a Karolínka jásavě poskakovaly ve dveřích, Lady ležela v krabici mezi hračkami, mávala ocáskem a pokvikovala v neznámé tónině. Okamžitě jsem šla na kolena a rychlým pohledem zjistila, že už je to TADY, rodíme.

Maminu jsem přenesla do porodní bedny, zkontrolovala dostupnost potřebných proprietek, zavolala Hance a čekala... Abych Ladynku neznervózňovala, tak jsem "jakoby nic" pokračovala i v tom gruntování a jen přitom chodila pohladit a morálně podpořit rodičku.

Po dvou hodinách byl první štěník na cestě ven, tak jsem podle předchozích rad pomáhala "táhnout" a první klučina byl docela snadno na světě. Ladynka byla trošku rozpačitá z bolesti, tak jsem mimíska vybalila z plodového obalu, trošku očistila a dala mamce na starosti. Ta se střídavě starala o mimčo a otáčela k zadečku se snahou rodit dalšího potomka.

Při dalším kontrolním pohledu na stav porodu jsem zjistila, že místo tlamičky s vyplazovaným jazykem vidím venku s vulvy tlapičku. Když se po chvilce tlačení vedle tlapky objevil ještě ocásek, věděla jsem, že nastupuje ta horší varianta - obrácená poloha. Hned jsem vytáčela telefon Haně o radu a snažila se zůstat nad věcí... Rozhodla jsem se poslechnout instrukce a odrodit na vlastním klíně. Největším problémem bylo držet fenku, táhnout štěně a potřeba mít u ucha telefonní sluchátko - já to prostě ramenem neumím ani s volnýma rukama . Lady se mé pomoci nebránila, naopak statečně tlačila, když cítila pomoc, takže se další klučík dostal ven docela rychle i v neporušeném obalu. Následovalo vybalení štěníka a zavěšení telefonu - jsem zvědavá, jestli je teď opravdu dálkové volání za cenu místního.

Ladynka se věnovala štěňátkům, já jí naservírovala piškotky a misku s vodou a pro sebe poprosila manžela o kafe... Čekali jsme na další kolo. Zase jsem šla raději skládat svetry v očekávání delší oddechové pauzy, ale najednou se ozvalo "podezřelé" kníknutí a už bylo vidět další mimčo na cestě. Než manžel natočil teplou vodu do PET lahve, aby mohl chvilku hlídat první chlupáčky, byl třetí klučík na světě. Mamka už se projevila jako zkušená holka, začala ho vybalovat z obalu sama a tak jsem jí nechala aby i odkousla pupeční šňůru a uklidila placentu. Čtyři hodiny od prvních známek porodu byli na světě 3 téměř stejně velcí urostlí kluci, vážící 110, 116 a 120 gramů.

V rychlosti jsem vyměnila v bedně podložku, donesla dříve narozené klučíky a chlapecké trio bylo s mamkou pěkně pohromadě. Nedočkali jsme se ani překvapení v podobě čtvrtého neplánovaného štěňátka, ani žádné psí holčičky. Přání sice bývá otcem myšlenky, ale příroda a  psí otec to "naplánovali" jinak.

Ještě několik hodin po ukončeném  porodu jsem hlídala fenku i miminka, ale vše se zdálo být v naprostém pořádku a já věřím, že tak už to vydrží až do vysokého věku našich prvorozených.


P.S. 1

Za zmínku v povídání stojí také reakce psích "tetek" Betynky a Karolínky. Během prvního a druhého "kola" si hověly s páníčkem na gauči u televize a moje nepřítomnost jim vcelku nevadila. Občasné Ladynčino zakviknutí sice Betce postavilo uši do pozoru, ale Kara měla snahu jít na kontrolu. Zavřené dveře jí byly na překážku, tak u nich alespoň posedávala a pokníkavala duo.

Když nastoupilo finále, kolem kterého bylo trochu rušněji tím, že si bral manžel již narozená štěňátka na hlídání, dostoupila Karolínky zvědavost nejvyšší míry a strááášně moc chtěla ta miminka opečovávat. Je naše zlatíčko, ale trošku tančík a hrombác, tak bylo co dělat, aby se udržela vpovzdálí a mimísky neuválela celou svojí láskou.

Betynka se vzorně nechala přinést v náručí na dohled porodní bedny, kde už odpočívala celá rodinka a pak stoicky usnula. Karolína stále běhá na každé písknutí mimin k plůtku a chtěla by být chůva... My i Lady jsme ale zatím ve střehu.


P.S. 2

Je neuvěřitelné, jak se mrňavci profilují už od narození .

Allroy - první (a nejtmavší) je vyložený salámista, tak nějak existuje, nikam se nehrne, o nic se nehlásí.

Allwin - druhý (nejsvětlejší) sice lezl na svět pozpátku, ale je největší loktař - dere se k cecíku a nepustí... Když náhodou odpadne, vyráží znovu...

Allan - třetí byl sice největší a máma o něj zapečovala po narození úplně nejvíc ze všech (když už věděla jak na to), ale je to největší kňoura - k cecíkům málem netrefí, furt bloudí chlupama, když už nasaje a nějakým působením odpadne, tak hned piští. Celou první noc jsem ho co dvacet minut "dorovnávala", aby byl zticha. Asi bude správný "chlap", který vyžaduje 100% servis.


P.S. 3

Lady je úžasná máma, z bedny se nevyleze ani napít nebo najíst a když ji beru vyvenčit, tak na mne dokonce chvíli vrčí. Venku je pak jak na tryskový pohon a strašně kvičí, že pomalu odemykám dveře zpátky domů. A k tomu se od štěníků pořád "cení" od ucha k uchu (ale vyfotit se mi to ještě nepovedlo, protože to hned předvádí jak pečuje)


červen 2006

Počet přístupů: