KMOTRY  -  podruhé

Čas strašně letí. Není to tak dlouho, co jsem vyprávěla jak se domácí chlupáči vyrovnali s narozením štěněčích miminek. Logicky jsem počítala s pokračováním, až se psí děti trochu rozpohybují. A je to tady... Příště ještě přidám stylově třetí povídánky o době před odchodem z domova.

Ke konci třetího týdne skončilo klukům "tulení" období a začali s pokusy o postavení se na vlastní nohy (více je v jejich deníčku, ale pro toto vyprávění je důležité, že jejich pokroky byly každý den rapidně lepší a stali se střídavě samostatnými jednotkami a spícím klubkem. Ani máma Lady už jim nevěnovala nepřetržitou pozornost, navíc občas už dostávají vlastní mističku s Tatrou nebo jinými dobrotkami a tím jsou zase objektem nového zájmu ostatní zvířeny.

Psí tetky

Betynka si i nadále udržuje odstup a navenek jeví zdvořilý nezájem. Na druhou stranu ale žene od ohrádky zvědanou kočku, i když jsou štěníci v bezpečí a úplně jiné místnosti.

Karolína vlastně taky stále stejně - trojčí. Když si mrňata mazlíme, prohlížíme nebo jen z povzdálí sledujeme, tak tohle naše strašidlo vyvádí jako klaun-profesinál: kvičí, vrtí se, chce na klín, chce drbat, chce k miminům, chce to co baští oni... a ve finále nepoznáte co vlastně doopravdy chce.

Čtyři týdny po narození holky shodně předvádějí společnou reakci na štěně přímo pod nosem - když jim dám možnost mládě oňuchat pěkně zblízka (ani Lady už neprotestuje), tak se otáčejí zády a dělají, že žádná štěňata nevidí, neslyší, necítí. Jsem vážně zvědavá na jejich chování, až se jim klučičí banda bude motat pod tlapkama.

Kočičáci

Popisované období přineslo pro kočky i kocoura nové podněty. Kluci začali být docela dost povídaví. Pokvikování, bručení a občas skoro povedený "štěk" vždy čičí partičce postaví uši, zbystří oči a celé tělíčko jde do střehu. A když se mrňata ještě usilovně zahemží v ohrádce, jsou pro kočičáky evidentním pokušením.

My - lidé - zase okamžitě sledujeme situaci ostřížím zrakem a bystřit smysly nám pomáhá i Ladyna, protože nečekaně s klidem přeruší "krmení dravé zvěře" a jde se za námi podívat i do jiné místnosti, zatímco s mrňaty zůstanou kočky bez dohledu... Kluci už jsou (na váhu) dost velcí, ale nemůžeme nebezpečí ponechávat náhodě, takže se bleskově vracíme a místo jiné práce (a místo mámy) střežíme.

Ohrádka je pro kočky tabu, i když je prázdná a dokonce to většinou opravdu ctí. Stejně mě ale rozesmála Sisina, když jsem jí jednou brzo ráno našla spící stočenou v ohrádce na připravené a zatím neužívané čůrací podložce.

Kočičí chování je teď stejné u všech mňoukadel. Servírované dobrotky jsou pro ně lákadlem jako pro psí tetky. Tak alespoň "smutně" obléhají ohrádku a Kuba podle svého zvyku cvičně natahuje tlapky skrz mřížky. Jednou dokonce prohrábl Allanovi kožíšek na zadečku, ale drápky přitom zůstaly zatažené.

Jenom váhám jestli zase nenechám kočičí partu alespoň týden na chalupě v péči sousedky. Kuba energií rozhodně překypuje.

červen 2006

Počet přístupů: