KMOTRY  -  potřetí

Události od narození štěníků z pohledu kočko-psí party jsem už vyprávěla ve dvojích povídánkách - poprvé a podruhé. Kluci jsou stále samostatnější a na vzájemných vztazích už je to také znát. Posuďte sami... povídání k kmotrách naposledy.

Jak jsou na tom kluci "Allíci" je popsáno v deníčku, takže se ve vyprávění rovnou vrhnu na dospělou zvířenu. A že jsou zdrojem zájmu všech dokládá i fotografie (chybí sice Sisinka, ale není daleko, jen se nevešla do záběru)

Máma

Lady je stále starostlivá, ale její vztah už je přiměřený rostoucí klučičí samostatnosti. Střídavě dává ještě pít mateřského mléka nebo jim opatrně uskakuje, před potencionálním "nebezpečím" ze strany domácí zvířeny je lehce obezřetná, před cizími "vetřelci" - cizími návštěvami - je ve střehu stále dost. Klukům kontroluje stav hygieny a občas pomůže. Krom zaslouženého odpočinku si nechá líbit jejich lumpačení a nezřídka odchází z bojůvek s oslintanýma ušima a tlapkama. Mateřství se momentálně projevuje na stavu jejího kožichu, který na léto (naštěstí) svléká a asi bude potřebovat alespoň plavky, aby nechodila úplně nahatá.

Psí tetky

Betynka si už zvykla na změněný chod domácnosti, našla si v něm své místo a nenechá se připravit o privilegia věkem i služebně nejstarší "matky představené". Pobíhající štěňata už také považuje za právoplatné členy a i když zdánlivě předvádí nezájem, občas se do jejich hemžení aktivně zapojí a tanečky kolem vlastní osy láká ke hře.

V popisu chování Karolíny se už budu asi docela opakovat. Je prostě z mláďat dokonale unešená a i přes téměř dovršených pět let z ní máme zpátky štěně. Někde jsem psala, že do dvou let byla nezaplacená reklama na baterie, pak se zklidnila - možná až moc, takže teď to asi zase dohání. Ke klukům by se nejraději nastěhovala do ohrádky a užívá si jejich "vypouštění" ven. Neustále je s nimi, plete se jim do her, dělá sparing partnera na všechny dostupné disciplíny a když už její "hračka" padne a usne, tak nad ním sedí a hlídá - tedy pokud si zatím nechce hrát zase jiný bráška.

Kočičáci

Na závěr týdenního pobytu koček na chalupě v péči sousedky jsme přivezli mňoukadlům překvapení... Štěňata už jsou skoro "celý pes", pobíháním, vrčením a poňafáním dali hned jasně najevo, že nejsou žádná kořist pro kočku.

Přestože jsme zůstáváli i nadále ve střehu, přesvědčilo nás několik "setkání různého druhu", že štěníkům od naší kočičí party už žádné akutní nebezpečí nehrozí. Překvapení Sisinky, když se k ní na zahrádce rozběhl Allan, zabrzdil až u ní a setkání završil olíznitím kočičího nosu, se prostě zachytit nedalo. Podobné scénky s psí neohrožeností a kočičí nevěřícností nás teď provázejí při každém vypuštění kluků z ohrádky.

Allroy si v obýváku vybral nejlepší možnou hračku - kočičí prolézací tunel. Má tkaničky, visí v něm bambule, ideál... Je to ale také oblíbená schovka Kubíka, takže netrvalo moc dlouho, kdy jsem při nahlédnutí do tunelu na prcka zahlédla, že se tam v mezičase nenápadně nastěhoval i Kuba a vleže pozoroval hrající si štěně. Ani to jsem vyfotit nestihla, protože Kubík raději praštil do tlapek.

Trošinku stranou dění se staví Jájina. Ale protože se vyhýbá jenom štěňatům a na nás nezanevřela, je vlastně taky v pohodě.

Smečka

Štěníci už také pudově vycítili výhody lovu ve smečce. Takže bytem "jezdí" pronásledovací mašinka složená z kočičí nebo psí dospělé lokomotivy a v těsném sledu ji následují jeden až tři chlupaté vagónky.