Hned pod prvním týdnu od narození mě Allan zaujal polohami při spánku. Bylo až neuvěřitelné, jak kopíroval svoji mámu. V pelíšku namačkaný do nejmenšího "koutku", hlavičku nahoru a nejlépe ještě nepřirozeně zalomenou. Nebo naopak na volném, raději aspoň trochu vyvýšeném místě, vyvěšený do půl tělíčka hlavou dolů. Nikdy žádné chlupaté klubíčko. I když usne na naprosté rovině, tak zásadně na boku, natažený jako struna s nohama vytrčenýma do strany, naprosto "štajfový".
Bráškové taky někdy spali v roztodivných polohách (Allwin do dneška nejvíc hlavně na zádech), on jediný byl ale už v tak raném věku celá máma...

Překvapilo mě to natolik, že jsem ho samozřejmě sledovala nejen jako vyvíjející se štěně, ale čekala jsem jestli to byla náhoda nebo jestli těch společných vlastností bude ještě víc.
Porovnávala jsem v době do osmi týdnů, dokud byli doma i bráškové, zkoumala jsem i později, když zůstal doma sám. A stále víc si s manželem všímáme dalších společných povahových rysů.

Například i taková přirozená věc jako je venčení. No, kolik psů se venčí při jedné procházce zásadně nadvakrát? Vybrání si místa, vyčůrání, popoběhnutí, bobek a vzápětí to celé ještě jednou!? Další ucvrkávání už nepočítám, to k psí korespondenci přirozeně patří. Mohu sice srovnávat jen 4 fenky a Allana, ale kromě Lady, to dělá jenom on.

Naprosté nadšení z člověka (tedy především vlastního) - tlamičku od ucha k uchu, jazyk málem až na zem, rozesmáté oči a pes šplhavec, kam až to jde.
A s tím šplháním po člověku - v leže to je pohoda, v sedě je taky nic nezabrzdí, ale když nad tím prckem stojíte a on se vám i tak snaží vyskočit až na hlavu...? Ale zase když Vám kilo psa cupitá vleže po zádech je to legrace a domácí thajská masáž v jednom.
Jeden rozdíl by se ovšem našel - důvod. Kromě stavů čiré radosti, Lady takto vyvádí, když se chce vyvenčit, Allan pro změnu když má hlad...

Čertovský andílek. Miláčkové i raraši jsou nepochybně všechna mláďata, Allana nevyjímaje. Přesto mě uvádí do překvapení, že se chová naprosto stejně ve stejných situacích jako máma a to i když je to poprvé a Lady jako potencionální vzor u toho třeba ani není.

"Bdělost a ostražitost". Od prvního pokusu zvládá Allan s přehledem procházky na vodítku. Už absolvuje celá kolečka s mámou i s psími tetkami.
Ale při návštěvě výletní zahradní restaurace, kde všechny fenky byly v klidu a nad věcí, začal Allan celkem v pohodě, ale temným mručením a poňafáním z mého klínu, komentovat volně "pobíhajícího" obézního pekinéze. Lady po nás jen koukla s výrazem "konečně mám zastání" a zase složila čumáček na tlapky.

"Pořád za patami". Zkušené "psiny" Betty a Kara už vědí, kdy odcházíme a kdy jen mizíme v sousední místnosti, a tak je druhá varianta nechává v klidu. Ne tak Lady a... Allan.
Každý sám nebo oba spolu jsou stálými sputniky, kteří si nenechají ujít žádnou příležitost sledovat naše kroky a konání. V případě Lady a jejího aktuálního věku (2,5 roku) je málo pravděpodobné, že jí to někdy pustí, u Allana jsem na to docela zvědavá...