PODZIM

Že se blíží podzim nejlépe připomíná listí. Začne měnit barvy a postupně stále více šustí pod nohama a po dešti krásné voní. Bohužel ještě později s klesající teplotou, ubýváním sluníčka a stále častějšími dešti, se z něj stává bláto, které už vůbec nevoní a navíc drží na podrážkách...

Dokud je podzim malebný a slunný, je dobře. Zvířata kalendář nečtou a pohyb venku si užívají v pohodě, jako celé jaro a léto... Jak začnou plískanice, dávají jasně najevo, že právě teď platí "...že by psa nevyhnal, natož kočku...".
Psí smečka má jasno ven jenom z donucení, čistit tlapky a sušit kožichy s vyhlídkou na odměnu. Jenom pubertální "aktivista" Allan využívá každou příležitost ukazovat, kdo je pánem na dvorku a dožaduje se venčení při každé příležitosti. Se šikovností sobě vlastní bleskově vyzkoušel, kudy že to chodí ty kočky a nekontrolovaně prchá.

Kočky na to jdou úplně jinak ven chtějí za každou cenu, zavřené dveře a průlezná dvířka jsou příčinou hlasitých stížností. Ale návrat s promočeným kožichem se taky neobejde "bez řečí". Tolik stížností, co kňouravě namňouká Sisina, to jste ještě neslyšeli. Ale naštěstí pak aspoň strpí bleskový zábal do ručníku a zbytek dosuší při blaženém rozvalování se před kamny.

Dospělé zvířecí osazenstvo na stále kratší den reaguje úplně stejně jako člověk. Asi by taky chtěli být medvědem. Zvířena v dorosteneckém věku hýří i tak energií a dá docela práci ji usměrnit jiným než destrukčním směrem.

Logicky pokračuji... Zima se může velmi podobat podzimu, může trápit šedivými holomrazy a nebo může být krásná jak z Ladových obrázků. Taková byla ta poslední, bohužel byla na oplátku straaašně moc dlouhá.

Holomrazy jsou velmi nebezpečné pro přírodu vůbec. Vymrznou rostliny a zvířeně taky moc neprospívají. Životní energie se vybíjí pouze při krátkých příležitostech a zákonitě tak vznikají rezervy u psů i kočičáků. Jejich nápady jak se zabavit, vylítat a vůbec aktivně se realizovat nabírají velmi nečekaných rozměrů a někdy je to dřina zůstat nad věcí. I když je chápu, tak víří-li obývákem neřízená demoliční četa, je po zimním spánku a někdy se taky pěkně rozpálím...

Když je venku sněhová peřina, přiměřeně mrazivo a vykoukne i zubaté sluníčko, to je jiná. Chůze koček sice ztratí na ladnosti, protože každou chvilku protřepávají mrznoucí tlapku a dělají na mne vyčítavé pohledy, jako bych sypala sníh z rukávu, ale jinak si dokáží pěkně zaběhat, šplhat po stromech a prošmejdí všechny kouty půdy. Samostatnou zimní kapitolou pro kočky je ptačí krmítko. Tedy... on je to skoro krmelec, protože jsme respektovali letový provoz pod smrkem a krmítko udělali velké a bytelné. Kočky ho mají z tepla pokoje jako úžasnou televizi a venku zkoušejí, jestli můžou lovit... nebo jestli se díváme. Snažíme se dívat skoro pořád.
I pro špiclíky je sněhová zima príma. První poprašek vítají s rozběhem a na čumáčky si nabírají vločkovou šlehačku. Když je sněhu víc, musíme pomáhat, aby měli k dispozici přiměřený prostor, v kterém se nebudou bořit do závějí až po uši. Dělají ze sebe "pocukrované koblihy" a celkem si to užívají. Upletené svetry přicházejí ke slovu opravdu až při vysokých mrazech. Je ale potřeba dávat pozor, aby jim nepřimrzaly tlapky a po návratu domů pomáhat sundávat sněhové bambule z kožíšku.
Velkou zimní nepříjemností je posypová sůl, ale při troše pozornosti, volbě vycházkové trasy a domácí hygienou se to dá zvládnout.

Allana opravdová zima teprve čeká, tak jsem na něj zvědavá... Ale určitě si to užije s vervou sobě vlastní.

Na jaro se člověk těší tak nějak automaticky. Probouzení přírody a voňavé sluníčko... kdo by si přitom představoval bláto z tajícího sněhu, jarní mrazíky a jiné stinné stránky.
Směrem k domácí zvířeně se dá říct, že platí totéž co o podzimu. Ale určitě je mnohem víc šancí na pěkné dny. S postupujícím časem sice přibývá práce se zahradou a tak, ale zase když máte tolik pomocných tlapek, jde to skoro samo, ne?

Ale když se natáhnou dny, sluníčko více hřeje a plynule přijde léto, to je jiná...

Úžasný vynález přírody. Světlo od časného rána do pozdního večera, sluníčko dobíjí energií všechno aspoň trochu živé, člověk si může vybírat jestli bude pracovitý nebo lenošný a to všechno venku. To miluji.
Stejně to berou pesani i kočičáci. Kdy jindy mohou trávit tolik času volným pohybem po zahradě a přilehlém okolí?

Čičouni brázdí půl vesnice na lovu myší, rejsků a hryzců. Jája si tak celodenně cpe bříško a dojídá se granulema pokaždé, když jde kolem misky. Kuba se Sisinou si hlodavci občas jen lehce zpestří jídelníček nebo jsou ochotni se podělit s Jájinou i s pesany. Trochu jsou dotčení, když je s úlovky vykazuji ven z baráku, ale hlavu si s tím opravdu nelámou. Lady a Allan by myšku opravdu rádi zkusili...

Psí smečka si nejvíc užívá možnost být venku proto, že mohou neustále sledovat naše činnosti nebo se radovat z toho, že jim neunikne žádný pohyb za plotem. Šikovně se vyhřívají na sluníčku, případně se před jeho pálivými paprsky schovají do stínu a je dobře.

Na překážku není ani letní přeháňka nebo i bouřka. Výhodou je, že mokrá tráva zase rychle uschne a blesky ani hromobití naší zvířeně nevadí.

A z dnešního pohledu je do dalšího podzimu daleko, tak své povídání končím vlastně v nejlepším.

listopad 2006