Loučení s Allánkem

Tak dlouho jsem hledala rodinu pro Allana Canea Dandy, až nás doopravdy opustil...

allan_a_mama.jpg (32353 bytes)


Od léta 2006 jsem to omílala stále dokola. Z vrhu A mi zůstal doma poslední pejsek. Proč a jak to s ním bylo je k přečtení v deníčku. Prakticky šlo o to, že je Allan velmi nadějný malý krémový pejsek a já jsem ho nechtěla prodat jenom na mazlíka... Na druhou stranu představa krycího pejska v mém holčičím triu bez šance ho v době hárání "odložit" byla tristní a nereálná. Jak moc, to si nakonec můžete přečíst v povídánkách O lásce....


Každopádně byl kluk u nás DOMA. Stal se stálým členem smečky a každým chlupem, pohledem, "oblíznutím" i lumpárnou si nás otočil kolem packy. S ubíhajícím časem byl jeho odchod do světa méně pravděpodobný i stále méně představitelný.
Jako mezní čas jsem si dala únorovou mezinárodní výstavu v Brně, kde jsem doufala, že najdu vhodného špicího nadšence. Kdyby to nevyšlo, řešili bychom s manželem způsob života psa mezi háravkami - vzhledem k tomu, že jsou tři a že má každá svůj termín, vypadalo to ovšem na trvale rozdělenou domácnost ;-).

Díky internetu existuje na www.mujpes.cz špicí fórum, kde se převážně scházejí nadšenci obdivující toto plemeno. Jako na každém veřejném, anonymním a nemoderovaném fóru se i zde objevují "divní" lidé, kteří dští jedovaté sliny a posilují si ego napadáním kohokoli a čehokoli. Přesto se našlo zdravé jádro, které hloupé anonymy ignoruje (protože nic jiného s nimi ani dělat nemůže) a dál se věnuje povídání o svých minulých, stávajících i budoucích psích láskách, radostech i trablech s nimi. Nejedna příchozí (kam chodí muži špicaři fakt nevím) byla nakažena "špiciózou" a z vlastnictví žádného špice má během krátké doby třeba hned dva.
A tak i přesto, že jsem byla nemocná a tedy neměla na internet přístup, zaskočily kolegyně "fóristky" a jednu z váhajících budoucích majitelek psa přesvědčily o kvalitách špiců i mého Allana natolik, že se slečna Jana rozjela na výlet po chovatelských stanicích a ohlásila se i mně.


Zvolená sobota 13. ledna 2007 byla mezní ze dvou pohledů. Mně se udělalo přece jenom o poznání lépe a na tento den byl stanoven odjezd hárající Karolínky do exilu. Transport Kary jsme odložili a s napětím jsem očekávala příjezd zájemců. Ten jsem odhadovala až na odpoledne, ale tu netrpělivost si představit také umím, takže mě dopolední termín vůbec nezaskočil.

Návštěva dorazila. Betty, Lady a Allana jsem vyvedla nejprve na vodítkách ven, aby se předvedli jak jsou ostražití vůči "vetřelcům" a jak Allan naprosto dospěle zvládá kšíry, vodítko i značkování. Ukázal se tak i v pohybu a slušivém kožíšku.
Pak jsme šli všichni domů a z Janina přítele jsem měla pocit, že jde s Allanem o lásku na první pohled.

Doma jsem pustila mezi smečku i Karolínu, aby bylo vidět, proč bude Allanovi lépe někde jinde, a povídali jsme si o špicech, plánech, kladech, negativech a tak pořád dokola několik hodin. Allan se vůbec nerozpakoval dát najevo, že si zvykne i na nové páníčky a já jsem získávala příjemný pocit, že v případě takových majitelů mě nebude srdce z loučení bolet tolik.

Finále už znáte. Allana si slečna Jana ihned odvezla. Já jsem byla pravidleně informována SMSkami o prvních dnech soužití, Allanovi panička udělala hned vlastní internetové stránky, rozhlíží se po vhodném cvičáku, aby si Allan vypiloval chování a věřím, že vyzkouší i to plánované agility.
Pokud bude vše podle plánů a představ má před sebou Allan i výstavní kariéru, bonitaci a někdy v budoucnosti snad po něm budou i štěňátka.


A co my opuštění? Fenky to vzaly poměrně sportovně, rychle zjistily, že ubyl pokušitel a vrátily se ke svému dřívějšímu klídku a vzornému chování. Ono ty lumpárny už není ani na koho svést...
Já jsem v duchu uronila slzu, ale celkově mám pocit, že teď je všechno v nejlepším pořádku a doufám, že to tak už zůstane.
Já i manžel se ale asi ještě mnohokrát přistihneme, že máme v dlani o jednu odměnku víc, než je potřeba a že je kolem nás podezřelý klídek. Osm měsíců s Allánkem prostě jen tak nezmizí.

Allan je naše domácí "srdeční" záležitost, takže i když bude těšit a lumpačit jinde, bude stálou součástí mých stránek.


Sice bez dovolení, ale přece jenom ocituji alespoň první zprávičky od nové majitelky. Jsou skvělé a byly pro mne velmi radostné:
16:53
Krásný večer, teď jedeme do Prahy. Allánek spinká na klíně. U babičky z něj byli všichni nadšení. Babička říkala, že už by taky chtěla - měla kdysi dva střeďáky - a že bez něj už nemám jezdit...
18:44
Tak už jsme v Praze. Allánek tu trošku zastrašil chodce, najedl se (nejdřív z ruky, pak už z misky) a teď spinká. Myslím, že to bude dobré, zítra napíšu jaká byla noc.
08:50
Krásné ráno. Noc proběhla jako každá jiná, jen jsme měli navíc v posteli chlupaté klubíčko... Ráno jsme se byli trošičku proběhnout, pak jsme se najedli, pohráli si a za chvíli jdeme zase ven. Allánek zdraví, je to můj mazlík a zatím poslouchá jen mě.


leden 2007

Počet přístupů: