Už od letošního ledna, kdy našel Allan nový domov, mě chovatelské okolí popichuje, kdy že budou další krémátka. Původně jsem plánovala až jaro 2008, ale předběžné rozhlížení se po vhodných krycích pejscích má dva vlivy:
- za prvé je asi trochu hloupé oslovovat zahraniční majitele s tím, že krýt chci až někdy za rok
- za druhé mi už od prvního vrhu "odlehlo" a docela se těším, že si celé martyrium čekání, obav a radostí zopakuji.

Na druhou stranu mě drží zpátky také dva aspekty:
- nevím kdy bude Lady hárat - cyklus po porodu nebyl právě čitelný a nestandardní zima udělala v organismu většiny fenek také trochu zmatky
- nemám v rezervě potencionální vážné zájemce o narozená štěňátka. I když tentokrát doufám, že se narodí alespoň jedna fenka a tu bych si asi nechala pro sebe...

I po několikerých konzultacích s poradkyní chovu je evidentní, že v tuzemsku není vhodný trpasličí krémový pejsek. Po pravdě, není tu vůbec žádný...
V úvahu přicházejí někteří oranžoví, případně i černý, ale zatím nechci ustoupit z původního cíle - s co největší pravděpodobností zachovat krémovou barvu. I po jinobarevném tatínkovi by se sice krémáček narodit mohl, ale je to sázka na genetickou náhodu a vzhledem k tomu, že Lady je krémová fenka v několikáté generaci bez ztráty pigmentu, šlo by podle mého názoru o krok zpátky. Zvlášť, když pigment bez problémů udrželi kluci z vrhu A i po čistě krémovém otci.

Takže, ač jsem původně nikdy neplánovala chov a už vůbec nemyslela na spolupráci se zahraničím, rozjela se pátrací akce po dosažitelných zahraničních krémových trpaslících.
Příznivkyně špiclíků mě zahrnují internetovými odkazy, já si prohlížím obrázky a je-li pejsek alespoň trochu v "dosahu", snažím se zjistit co nejvíc informací. V tuto chvíli musím prohlásit "chvála internetu". Je opravdu hodně věcí, které by bez virtuální reality člověk nikdy ani neobjevil.

Relativní je ten dosah, dostat se prý dá kamkoli :-)). Přiznávám bez mučení, že stránky asijských chovatelů jsou díky "obrázkovému" písmu jednoznačně ze hry. Stránky severských států a vzdálenější Evropy ve všech světových směrech beru také jako doplňkovou informaci, i když v případě jejich anglické verze pochopím maximum. Ale přece jenom, cestování za pejskem už je pak o něco složitější.
Zůstaly mi proto jako možné, pouze dva státy - Německo, co by země původu plemene, a Polsko, v kterém chovatelé s Německem poměrně dost spolupracují. V obou jsem zatím objevila především pejsky v barvě creme-sable, ale i to je úspěch.

Proto jsem oprášila dobře utajené zbytky středoškolské němčiny a se slovníkem v ruce stvořila první nesmělý dotaz vybrané chovatelce... Zjistila jsem, že psaní by mi docela šlo a když dokonce adresátka odpověděla a "rozumíme si", začala jsem být smělejší. Takže v současné době dávám dohromady všechny potřebné informace o třech možných ženiších a sama jsem zvědavá, kdy a pro jakého padne konečné rozhodnutí.
Trošku se sice děsím následné komunikace osobní, ale věřím, že to se poddá :-)). Nakonec mám ruce i nohy, ne?

březen 2007