Původně měly být tyto povídánky monotematické, ale život je barevný a já nakonec mohu popsat návštěvy dvě.
Návštěva nečekaná
Příjemné jarní počasí, zvířecí smečka nabitá radostnou energií, kvetoucí zahrada a v práci, doma i na chalupě spousta práce. Tyto pohledy na naši současnou domácí situaci jsou všechny správné.
Špicí krasavice se rozhodly po zimě odložit kožich. V očekávání jarního modelu nehubnou do plavek, naopak mají ohromnou chuť k jídlu a vůbec jsou takové celé hravé. Zvlášť Betynka, která se štěněčí chutí oslavila již osmé narozeniny. Kočičí parta si plnými doušky užívá toulek po okolí, ale nepohrdne ani teplem domova.
Čičouni v bytě vždy tak od středy předvádějí, že pohyb po zahradě jim vyloženě schází a honičkou po všem nábytku víří vzduchem tak, že se hrozíme kdo nebo co to odnese... Špicí komentáře k těmto aktivitám ani přeložit nejdou.
Takže podle příznivé předpovědi počasí opět domlouváme se sousedkou péči o kočky a necháváme je střídavě samostatně chalupařit. Odměnou nám je mňoukající nedočkavé trio na dvorku, když přijedeme na víkend.
Tedy trio... Ano, stav koček je stejný - Jája, Sisina, Kuba. Všichni jsou kastrovaní, takže ani množení z vlastních zdrojů nepřichází v úvahu a stejně... Kde se vzal tu se vzal - návštěva.
Barevně skoro kopie Kubíka, takže první pohyb v šeru po dvorku manžel chybně analyzoval a myslel, že vidí Kubu. Tenhle kočičí exemplář se ale pohlazení vyhnul a to se u Kubíka nikdy nestává.
Nějaký čas jsme "návštěvníka neznámého" vyhlíželi marně. Ale jedno slunečné odpoledne tu byl zase. Přišel, Kubovi v patách, obezřetný, ale beze strachu i studu. Chvilku oplendoval před plotem, pokukoval zpoza auta, posedával pod smrkem, ale s kočičí samozřejmostí se osmělil natolik, že si nakonec vykračoval po zahrádce a ve finále jsem ho "ukecala" i na pohlazení. Klíště zpoza ucha jsem ale šanci vyndat nedostala :-).
Po bližším seznámení už tedy vím, že je to kocour (chce-li být taky náš, má kastraci slíbenou). Barevně má, místo Kubovy černé barvy, tmavě šedou s černým mourováním. Ještě jsem nezjistila jestli někomu patří, ale protože je návštěvník jen občas a nevypadá nijak zuboženě, myslím, že to bude návštěva občasná a celkem snad i příjemná. Jsem docela zvědavá, jestli je jen Kubův stín nebo jestli budou kamarádi a rozšíří repertoár o další kočičí lumpárny.
Návštěva ohlášená
Ne každá ohlášená návštěva je milá, ale když napíšu, že přijel Allánek, je asi každému kdo nás zná jasné, že tato návštěva byla velmi milá.
Velikonoční nedělní dopoledne bylo tedy ve znamení očekávání příjezdu Allánka a jeho páníčků. Hned po vystoupení z auta se Allan celé vesnici zdvořile ohlásil, ale na mne už si štěkl jen tak pro formu. Na dvorku i v domku byl hned "jako doma", jenom trochu nevychovaně prohnal po dvoře Sisinu. Domácí psiny ho sice okomentovaly jako vetřelce, ale velmi rychle vzaly na vědomí, že je už jenom návštěva a ustoupily z obranných pozic.
Každý z domácích pojal tuto návštěvu podle svého:
- Betynka prolustrovala Allanovu tašku a snažila se vybrat si hračky pro svou potřebu. Nakonec vzala za vděk házením vlastního copánku;
- Karolína bezostyšně využila situaci a nechala si velmi intenzivně hladit bříško a drbat kožich;
- Lady nevěděla jestli má Allana vychovávat nebo jestli si má upevňovat domácí pozice. Střídavě proto kontrolovala celou smečku a zabírala můj nebo páníkův klín a vše pozorovala z nadhledu;
- kočičí parta měla zrovna někde něco na práci a domů se přiloudala jen nakouknout a zase zmizet...
Allan má před sebou jedenáctiměsíční "narozeniny" a i z fotek je zřejmé, že je opravdu povedený. Povahově je to celá máma - trošku lump, hodně zlatíčko, s věčným úsměvem na tlamičce. Čeká ho spousta aktivit a já jemu a jeho "smečce" přeju, aby měli pořád radost z toho, že se mají, a hlavně zdraví... všechno ostatní je jen šťastný bonus.
Věřím, že i další naše návštěvy budou jenom milé...