K námětu mě přivedla nejposlednější "nemoc" kočky Sisiny, ale popis vezmu chronologicky podle věku zvířeny.

Bettynka
Jako štěně si užila své. Hromadné trhání většiny mléčných zoubků zvládla s přehledem. Po narkóze a jednom dni s bolavými dásněmi byla už zase čilé štěně.
Před prvními narozeninami ale stihla narkózu ještě dvakrát a v obou případech jí byly šity nové kolenní vazy na zadních nožičkách. Popraskaly, nikdo neví proč... Veterinární péči zvládla velice dobře, když však odezněla narkóza, bylo nad chápání její oranžové hlavinky, proč se nemůže postavit na všechny nožičky, proč ta jedna bolí, neposlouchá a ještě navíc je nahatá a zelená. Aby byla opravdu pod dozorem, měla jsem v prvních dnech po každé operaci dovolenou a spali jsme všichni na zemi, abychom věděli o každém jejím hnutí. Nejvíc práce nakonec dalo hlídání stehů. Motoriku bez nohy zvládla Bettynka rychle, ale konce nití a zelená desinfekce ji opravdu iritovaly a tak se je snažila odstranit. Při operaci druhé nohy to bylo velmi podobné, psí paměť je na takové zkušenosti asi docela krátká.
Každopádně po těchto bolístkách už má Betty zřejmě vybráno a posledních sedm let je na ní největší "příkoří" pácháno pouze při stříhání drápků.

Karolínka
To je naše buchtička. Má naprosto typický exteriér, dušičkou se ale ze špicího standardu poněkud vymyká. O nějaký ten mléčný zub zásahem veta sice také přišla, ale na pár let to byla jediná zdravotní komplikace. Takovou malou bolístkou, ale zato opakovanou - nedá si říct - je občasný bodanec od včely nebo vosy. Nepoučitelně loví letce dál. Naštěstí jsme letos včas odhalili, že se u nás zabydlují sršni, snad půjdou o dům dál.

Svoji porci opravdové bolístky si Kara vybrala po třetím roce života. Potkal ji zánět nervu a s ním související ochrnutí jedné zadní nohy. S čilého čertiska byl rázem poloviční invalida, kterého sice nic nebolelo, ale zjevně nechápal proč tělo najednou neposlouchá jako jindy. Mně tak skončily plány na černé a možná i hnědé trpasličí potomky a začalo dlouhodobé léčení. Přes vyšetřování, injekce, tabletky až po rehabilitační cvičení se nám podařilo zvládnout i takovou bolístku. Karolínka je stále stejně mazlivá a živá, že má slabší nožičku jí nevadí a když jí občas v zatáčkách nervík zklame a upadne jí tělo, už to neřeší, zvedne se a pádí dál.

Podzim 2006 přinesl ještě jednu bolístku poranění rohovky - projevila se nevýhoda trpasličí výšky. Při listopadovém tanci listí ve větru se jeden trefil Kaře do oka. Karolína byla díky své povaze velmi hodný "pacient" a léčba přinesla rychlé zahojení.

Ladynka
Ani Lady neminulo trhání pár zoubků, ale snad to nezakřiknu, jinak má štěstí a nic a nikdo jí netrápí, žádný neduh ji dosud nepotkal. Když zvládla trpělivě a obětavě i přirozenou cestu k mateřství, bude mít snad štěstí i dál.
A kdyby náhodou nějaká ta bolístka přišla, vím, že mi Lady zcela věří a že to spolu zvládneme...

Jájinka
Jájinky bolístky vydaly na seriál a popisovala jsem to v několikerých povídánkách, hlavně v roce 2005. Největší bolístkou na těle byla kastrace, ale protože to je užitečná věc, zvládly jsme i to.
Během marodění i po operaci se Jája vždycky chovala jako statečná kočka a nijak zvlášť nevyváděla. Dneska už je naše kočinka relativně zdravá a jediné šrámy na duši jí dělá, když ji nechceme pustit do kuchyně.

Sisinka
Tahle kočičí pohodářka sice marodila spolu s Jájou, ale z nemoci, stejně jako z kastrace, si vůbec nedělala těžkou hlavu. Bolístkové trápení začalo až toto jaro.
První problém byl s přední tlapkou, Najednou se z toulek vrátila pajdající kočička, která místo ledabylého mňouknutí "čau" na dvorku, konzertovala lítostivým hláskem celou cestu ze sousedních pozemků. Tlapka se jí asi někde chytla do drátu, protože měla šrám napříč "holení". Nechala se opečovávat a stěžovala si na život, ale vysvětlete kočce, že má koukat kam šlape... I jako pajdavka se s chutí vydávala na další průzkumné výpravy.

A sotva se sloupl poslední stroupek je tu další bolístka. Je právě zcela aktuální a vyvolala tyto povídánky. Sísa je pohodová, velmi samostatná kočka, takže když jsme zaregistrovali, že pořád leží na jednom místě na gauči a dokonce za půl dne ani moc nezměnila polohu, jenom očima lákala o pohlazení, zpozorněli jsme. Ale kočky spí hodně a rády, tak jsme to neřešili. Teprve při nočním přesunu na verandu do pelíšků bylo jasno. Ne, že se jí odejít nechce, ona odejít nemůže! Naše kočičí dáma má velké bolesti v pánevní oblasti a zadní nohy má jen do počtu!!! Před spaním dost šok, ale kolem půlnoci se na vesnici nic moc nenadělá. Rychlá kontrola teploty, žádné viditelné zranění, šetrný přesun do spacího pelíšku a nervózní spánek, co nás čeká ráno.
Ráno bylo stejné... Kočka má evidentní bolesti, belhá se, žaluje nahlas celému světu, ale jinak se zdá zdravá, má chuť k jídlu, základní funkce v pořádku, co s tím? Sáhnout na sebe moc nedala, sice držela, ale stěžovala si. Podle všeho to vypadalo na špatný doskok a na bolesti zad. Ty znám z vlastní zkušenosti, tak jsme přijali taktiku vyčkávání, klidu a v případě potřeby dopomoci. Umíte si představit kočku, která nikam nevyskočí? Že je to bolístka velká dokazuje to, že si Sisinka naordinovala klid na lůžku zcela dobrovolně a celkem důsledně. Že nejde o život zase dokládá snaha dojít se sama najíst, napít a na záchod.
Další den byl naprosto stejný, jen se zdálo, že chodit může o trošku lépe a také se nechá ode mne víc "ošetřovat". Tedy - je mi dovoleno lehce hladit bolavá místa a pátrat mezi chlupy jestli neobjevím viditelnou příčinu. Večer jsem odhalila jednu malou ranku skrytou v kožichu, ráno další z druhého boku...

Po týdnu už je na tom Sisina viditelně lépe, ale stále se šetří a kam se nevytáhne předními packami, tam se nedostane. Podle všeho jí nějaký psí strážce sídla stihl chňapnout za pozadí, naštěstí ale neskousl dokonale. Vesnickou zvířenu mám celkem zmapovanou, ale vůbec mě nenapadá kde k tomu krasavice strakatá přišla. Uvidíme jestli se něco prozradí, až bude zase na chalupě a fit.

Kubík
Jako jediný zástupce mužného pohlaví ve zvířecí smečce je klasický prototyp chlapa. Neměl žádnou nemoc, úraz nebo jiné trable. Jediné příkoří, které ho potkalo, byla kastrace. Tu si ale ovšem užil do sytosti. Kočky s rozpáraným břichem po kastraci se vyspaly z narkózy a do 24 hodin byly čilé, Sisina se dokonce nekontrolovaně vydala po střeše až na komín.
Kubík se probral z narkózy, přitrouble se kouknul na svět a uložil se zpátky ke spánku. Když se probral podruhé, byl celý den u konce a jeho kocouří veličenstvo si aspoň došlo k misce s vodou. Další den strávil v polosedu s nepřítomným pohledem u kamen a občas si posteskl, jak je strašně nemocný. Vzhledem k tomu, že to na nás asi nefungovalo podle jeho představ, byl z něj další den už zase čilouš.

Takže i naše relativně zdravá smečka si svoji porci bolístek bolavých už vybrala. Já věřím, že další se jim budou vyhýbat a doufám, že soužití s námi jim nepřidělává ani šrámy na duši.

červen 2007