Pro méně pravidelné návštěvníky těchto stránek nejprve rychlá rekapitulace. Dosavadní smečka = tři špicí trpasličí fenky aneb "barevné trio", dvě kočky a jeden kočkour, všichni domácí.
Z pohledu řady známých už jsme obvyklou kvótu zřejmě dávno překročili. Z hlediska vlastního rozumu je zvířeny tak akorát. Mírná rezerva možného přírůstku byla dosud otevřená pouze pro případ narození krémové fenky z vlastního chovu. Tak proč je to jinak už teď?

Už kočičáci byli výsledkem snahy pomoci mňoukavým bezdomovcům, ne touhy "vlastnit" více chlupáčů. A stejný motiv otevřel dveře našeho domova i novému členu.
Je jím Faun Cherie Bohéme, domácky měl být Vik (Viktor=vítěz), ale v duchu titulku mu přísluší přídomek Šmudla a protože tomu jménu dělá čest, tak teď už jenom Šmudla. Černobílý trpasličí pejsek, který si na svět přinesl jako nejzásadnější zdravotní handikep hluchotu. Pochází ze stejného "hnízda" jako krémová Lady. Chovatelka nedokázala připravit štěně o nárok na život jenom proto, že není úplně dokonalý. Nedokázala bych to také...

Dlouhé a marné hledání rodiny, která by se Fauna ujala s láskou i potřebnou trpělivostí vyústila v náhodu, kdy jsem se o 10-ti měsíčním pejskovi dozvěděla i já. Od první informace po příjezd Šmudly uplynul pouhý týden a tak už máme sedmého "trpaslíka".
Asi už není náhodou, že černobílá kombinace se u nás pravidelně opakuje a vždy se jedná o samce - vzpomenu na morče Drobka, králíčka Puťáska, stejně barevný kožich má i kocour Kubík...

Svým založením jsem konzervativní a chybí mi trpělivost. Člověk na sobě má ale pořád pracovat, tak se snažím. Konzervatismus narušuji chlupatými přírůstky, k trpělivosti se vychovávám při každém začleňování nového člena do smečky a při snaze o pochopení jeho individuálních potřeb.
Příchod Šmudly bude velká škola trpělivosti. A nejen pro mne.

Hluchému pejskovi nemůžete obvyklým způsobem vyjádřit pochvalu, nespokojenost, nepřivoláte ho, ani neomezíte na dálku nežádoucí chování. Je neuvěřitelné, jak si teď mnohem víc uvědomuji, že na ovládání ostatních mi stačí nespokojené syknutí nebo trocha radosti v hlase. Tak tahle rozhodující lidská komunikační "zbraň" je u Šmudly k ničemu, i když na něj mluvíme stejně jako na ostatní, aby měl možnost vycítit potřebné informace z mimiky a gest.
Cesta to ale bude složitá, protože kromě hluchoty je Šmudla "momentálně mírně opožděný". Těžko to u pejska kvalifikovat, ale ke zvířecímu psychologovi se vážně nechystáme. Jsou chvilky, kdy lumpačí jako každý psí dorostenec, kdy si chce hrát a chce se mazlit. Pak přichází chvíle, kdy se uzavírá do svého světa, v kterém nevnímá okolí, hůře koordinuje pohyby a vystačí si s chozením dokola, případně se nám trochu brání.
Jekyll a Hyde v psím kožíšku se střídají v nepravidelných časech a bez viditelného spouštěcího mechanismu. Budeme Šmudlu dál sledovat a snažit se světlé chvilku na úkor těch druhých prodlužovat. Už teď se zdá, že to půjde...

Povídání by nebylo úplné bez reakce ostatních členů smečky na nováčka.
Jednodušší to měli kočičáci. Kuba je kliďas a vzal stejnobarevného pejska na vědomí bez problému. Podobně ho přijala i Sisinka, ví že tu je a to jí pro život stačí.
Trochu hůř se nové situaci přizpůsobovala Jájinka. Před Šmudlou a jeho snahou o seznámení prchala a svoji dávku mazlení se mnou si vybírala pouze, když nebyl kluk v dohledu. Vydrželo jí to ale jenom čtyři dny, pak už se nenechala o své drobné radosti připravovat a tak už spolu dokonce spali na peřině v jednom chlupatém klubku. V dalších dnech pokročil jejich vztah natolik, že si od něj nechá čistit uši. Šmudla je velmi důkladný, až Jája piští, ale neuteče a trpělivě drží. Asi je to lepší než ode mne, to se snaží zdrhnout za každou cenu :-).

Složitější situace byla s fenkami. V okamžiku příchodu Šmuldy Lady končila hárání, Betka byla v nejlepším a Kara zareagovala na kluka v harému jednoznačně - hárat začala v předstihu.
Pro nás infarktová situace, pro Šmudlu impuls opustit štěněčí věk. Začal se chovat jako zkušený plemeník, k nelibosti lidské i fenek, které se proti sexuálnímu harašení silně ohrazovaly. Problém je, že Šmudla neslyší výhružné vrčení, ani nevnímá psí varovnou mimiku. Způsob komunikace a pravidla spolužití budou muset najít i špicí kamarádi a my jim v tom necháváme co možná největší prostor.
Postupem pár dní se situace upravila: Kara hárání zastavila, Betka vzala Šmudlu na milost a docela se mu překvapivě věnuje i o hračky se dělí. Jenom Lady se snaží zaujmout všechnu naši pozornost a s grácií královny Šmudlu přehlíží co to jde.

Šmudla je u nás právě dva týdny. Abychom se nezbláznili všichni, musel bleskově absolvovat kastraci, která by ho čekala tak jako tak. Z "bolístky" se ale oklepal rychle a celkem pružně se začlenil. Jsme přesvědčeni, že nápad dát mu u nás domov byl fakt dobrý a o zážitky se určitě zase příště podělím.

červen 2007