Pro někoho je výstava prestižní a soutěžní realizace, pro někoho koníček, pro většinu asi hlavně šance setkat se s více představiteli vybrané rasy a jejich majiteli.
Patřím do té poslední kategorie. Na výstavy už jsem jezdila okukovat dříve než jsem se stala hrdou majitelkou prvního psa v životě a jezdím se tam potkávat s podobnými nadšenci a jejich pesany stále. S uchovněním Lady jsem nakonec odvážně vstoupila i do výstavního kruhu.

Vlastní vystavování mě zase tak moc "nechytlo", ale zase ráda udělám prezentaci špiců a málopočetné barvě zvlášť. A když je Lady natolik povedená, že jsme získávaly i výborné posudky a semo tamo ocenění, tak se občas někam přihlásím a házím tak i udičku případným zájemcům o příští štěňátka.

Úmysl je jedna věc, vlastní akce je už o něčem jiném. Celkem asi není problém odhadnout, jestli ve vybraném termínu nebude fenka hárat, i když už tady paní Příroda dokáže zalaškovat i se zkušenými bardy.
S pomocí kalendáře i internetových informací asi není problém pohlídat termín odeslání přihlášky a zaplacení poplatku. Tady může Příroda maximálně lokálně a na krátko přerušit dodávky elektrické energie, ale to je řešitelné...

Kdy může paní Příroda ale opravdu zkřížit plány je doba mezi odesláním zaplacené přihlášky a vlastním termínem výstavy. V té (zpravidla minimálně dvouměsíční době) se může stát spousta věcí a to nemyslím jen na tragédie. Jeden vážně nikdy neví.

Konkrétně teď myslím na ten v úvodu zmiňovaný kožíšek... V době rozhodnutí a vyplnění přihlášky máte doma špičkového chlupáče, z kterého se s blížícím termínem výstavy stává postupně "košťátko" přesto, že nic přicházejícímu línání nenasvědčovalo.

Mám doma špice přes osm let, ale přesto i mne paní Příroda pořád ještě dokáže překvapit. Tentokrát si vybrala opravdu skvělou chvilku. Po jarní klubové výstavě na Konopišti, kterou jsem absolvovala jako divák, jsem se rozhodla přihlásit na speciální výstavu špiců Lady a do veteránské kategorie i Betynku. Plánovala jsem si pohodový výlet, účast a užívání si špicího svátku.

Ještě ve chvíli odeslání přihlášky jsem doma měla krémovou krasavici s nadýchaným šlehačkovým kožíškem. Opravdu nádhernou, se vší skromností :-).
Po dvou týdnech jsem začala nacházet podsadu na křeslech a bylo jasné, že nastoupilo línání. Normálně to nějakou chvilku trvá, než se taková spousta chlupů uvolní a vyčeše, tak jsem neměla důvod k panice. Jen jsem vymýšlela, jakým fíglem udržet srst na svém místě co nejdéle.

Po dalším týdnu už byla panika zcela zbytečná. Při jediném!!! česání povolila Ladynce většina podsady a z potenciální výstavní hvězdy se rázem stal "obyčejný" čoklík s kožichem v čistírně. Tak to se paní Přírodě skutečně podařilo a za celé roky jsem něco takového nezažila. I po hormonální proměně při odchovu štěníků přicházela Ladynka o kožíšek zvolna a dlouho. Teď ho svlékla rychleji než profesionání striptérka.

Byl to pro mne takový šok, že jsem se z toho pokusila vytěžit alespoň téma pro tyto povídánky a neváhala jsem výsledek jediného česání vyfotit jako důkaz, že podsadu původně měla. Vážně, nekecám...

Vždyť koukejte:

A co na to Lady? "Děsná legrace, paničko!"

Lady a vůbec všichni mí špiclíci jsou pro mne samozřejmě krásní i po vylínání, ale do kruhu Lady jít opravdu nemohla. Tak snad někdy příště...

říjen 2007