Povídánky nebudou o krmení, jak by se mohlo zdát. Osobně preferuji průmyslové granule a občas nějaké to vylepšení. Zvířena je zdravá a v dobré kondici, takže u toho způsobu zůstanu.
Dobrotkami u nás nazýváme drobné odměnky a pamlsky.

Princip výchovy psů bývá zpravidla založen na povelu, odměně a opakování. Stejně jako v jiných oblastech je ale každý jedinec individualitou a nejinak je tomu i ve vztahu k odměnám. Když jsem nedávno rozdávala "odměnky" naší smečce, napadlo mě téma na tyto povídánky.

Odměnky se u nás rozdávají při vybraných příležitostech pro radost a pak jako skutečná odměna za cokoli, co uznáme za vhodné ohodnotit mlskem...
Pravidelné příležitosti jsou především naše odchody z domova, příchody z procházky a chvilka klidného posezení se šálkem kávy. Pravidlem je také to, že odměňujeme spravedlivě, což při počtu "trpaslíků" znamená, že odměnku dostávají všichni :-)).
Odměnkou jsou především dětské piškoty, kupované zvířecí keksy, doplňkové tabletky a z lidských zdrojů především sýry. Šunčičku ani jiné lidské jídlo od stolu nerozdáváme.

Betty - nestorka smečky je v oboru odměnek skutečný machr. Jako štěně nechtěla moc baštit, tak jsme dochucovali granulky vůní uzených tyčinek a při odměňování v rámci výchovy jsme jí nenápadně dokrmovali. A protože byla navíc původně jedináček, věnovali jsme se jí opravdu důsledně. Efektem je, že je skutečně vychovaná, ale také má přesně zakódované pomyslné nároky a dokáže se jich nekompromisně "dožadovat". A stačí jí k tomu jen významný pohled a setrvání na místě odkud se rozdává. V případě našeho "nechápání" je nádherně čitelné její pobouření :-).
Jediný okamžik, kdy odměnku naopak dost důsledně bojkotuje je, když má pocit, že domov bez ní opouštíme nedovoleně. To úplatky odmítá a bere je na milost až po našem návratu, ovšem pouze v případě, že si je v mezičase ubrání před početnými zájemci.

Kromě výše uvedeného důvodu bere všechno. Nevybírá si ani se neupejpá :-).

Kara - považuje za nejvyšší odměnku podrbání bříška a co se týká mlsků, je to s ní docela jednoduché. Každý se hodí, vždy je jich málo a dělit se s nikým nehodlá. To se spíš pokusí ještě někomu pomalejšímu jeho díl ukrást. Doslova.

Lady - přistupuje k odměňování s celou svou živočišnou energií. Ve "frontě" je zpravidla na předních pozicích a těší se na mlsek každým krémovým chlupem. Také si nevybírá a navíc pokukuje jestli nebude přídavek. Na rozdíl od Kary nekrade, na rozdíl od Betty netrucuje a ctí naše rozhodnutí nedat.

Šmudla - v jiných povídánkách jsem napsala, že je to kluk neúplatný. Na tom trvám, zvlášť jde o okamžiky, kdy se jiní pesani vychovávají a odměňují.
Životem s námi si ale perfektně zafixoval v paměti pravidelné rituály a když dojde na tu správnou chvíli, tak je většinou největší aktivista na připomenutí nezpochybnitelného nároku. A jeho rozčilené kroužení prostorem, když nejsme dost rychlí nebo chápaví, nabírá na třetí kosmické rychlosti.
V zájmu zachování majetku ustupujeme a honem rozdáváme :-). Ani Šmudla si ve finále nevybírá.

Takže špicí shrnutí je jednoduché - odměnky mají moooc rádi.

O něco pestřejší je to s kočičáky.

Jája - tu vychovala Lady, takže i chození pro odměnky se smečkou se stalo pro číču rituálem. Dokonce bere za vděk i dětskými piškoty, které jinak mezi tradiční kočičí pamlsky nepatří. Naopak je preferuje před kočičími tabletami. Divoch se v ní ovšem probouzí, když ucítí sýr. Při jeho rozdělování nám jde v případě Jájiny o život nebo alespoň o zdraví. Své sousto si přivlastňuje i s rukou dárce - zatne drápky obou předních tlapek a pouští pouze výměnou za kýženou chuťovku.
Přestože je živel i jinak, u této odměnky jsem ráda, že není lev :-)).

Sisi - tak ta vybočuje z řady celým želvovinovým kožíškem. Její přístup k odměnám je hoden královny - chcete mi dát dobrotku? Tak mi ji tedy přineste... Piškot? Keksík? No, to snad ani ne. Sýr nebo uzenout tyčku? No, dobře, tak já si vezmu.
Ani hemžení zbytku smečky ji nepřiměje se jít podívat blíž a když je jediná, kdo nic nedostal, je jí to jedno... A to vážně jinak není flegmatická :-).

Bedřich - ten pro změnu zapadl stylově a při rozdávání se připomíná, že ho taky máme. Nevybírá si. A musím přitom vzpomenout i na Kubíčka, protože oba kocourci překvapivě měli radost i z těch piškotů.

U těchto povídánek mě napadá jediný závěr - budu ráda, když budu moci smečku v tomto složení odměňovat co nejdéle...

únor 2008