Přípravám na vrh B už jsem věnovala několik zmínek a hodně plánů a úvah, protože je v plánu už od roku 2007. Jenže podle pravidla „pořád se něco děje“ jsem musela plány přehodnocovat a posouvat, nakonec si pro změnu posunula Lady termín hárání, až je z toho půlka roku 2008.
Nicméně stálou snahou bylo vyjet na krytí za krémovým pejskem do zahraničí, když v tuzemsku není vhodný partner. Postupnou selekcí mi ze seznamu 4 nejvhodnějších kandidátů vyšel jediný. Měl několik pozitiv – krémový trpaslík s nulovými patelami, celkem dosažitelný vzdáleností i finančně, s příjemně komunikativní paničkou. Negativum u něj bylo jediné – sedmiletý pejsek bez sexuálních zkušeností, prostě panic. S vidinou možného založení z poloviny nepříbuzné a snad krémové linie, jsem doufala, že se nenaplní heslo „panic je na nic“ a i s tím riskem jsem se rozhodla toto krytí vyzkoušet.

S domluvenou jistotou možnosti krýt v tuzemsku jiným, oranžovým pejskem, jsem už docela netrpělivě od dubna čekala na začátek hárání.

Při začátku hárání jsem uvedla do pohotovosti majitelky obou potenciálních ženichů, manžela požádala o technickou přípravu auta na zahraniční cestu, připojistila se na zdraví (na hlavu to prý ale neplatí), sbalila písemnosti i nezbytné proprietky, zajistila péči o opuštěnou smečku a byla v napjatém očekávání.
Podle propočtů a rad zkušenějších jsme absolvovaly stanovení hladiny hormonu progesteronu z krevního séra. Z výsledku vyplynulo, že optimální termín na cestu je prakticky nejlépe hned zítra…

Přivítání od majitelky i pejska bylo srdečné. Trošku jsme se s Lady aklimatizovaly a vstoupily do zahrady.
První okamžiky byly velice nadějné. Chimm naznačoval, že mu fenka voní a byl společenský. Lady se nezdála nijak nervózní a projevům sympatií se nebránila. My lidé jsme nechali přírodě volný průběh a sledovali dění z povzdálí. Snažila jsem se udělat několik snímků Chimma i dvojice, ale hledání vhodného záběru i cvaknutí pouště oba hlavní aktéry rozptylovalo a hlavně Lady se mi snažila okamžitě nastoupit na klín, tak mám pouze fotky „letecké“, s dokumentační hodnotou, že jsme tam byly a že ten pejsek k Lady opravdu ladil.

Postupem času se stav sympatií špicího páru neměnil. Pro Chimma bylo nejvýraznější erotogenní zónou Ladynčino ucho, kterému se věnoval celkem intenzivně. Když se přesunul ke správnému konci feny, vystačil si s čuchnutím a běžel označkovat teritorium. Lady se chovala trošku jako ledová královna, ale na druhou stranu se nijak neošívala ani nebránila projevům dvornosti. Místo rozmnožovacích pudů se ale v Chimmovi probudila především hravá chuť a lákal k honičce.
Po dvou hodinách vyčkávání jsem si začala připouštět, že ten risk v cestě za panicem bohužel nevyšel. Pejsek se choval stále dokola stejně, Lady začínala být znuděná a protože ani po další hodině nebyl jediný náznak, že se pejsek pochlapí, stála jsem před radikálním rozhodnutím – přenocovat a riskovat ještě druhý den nebo odjet bleskově zpět do Čech a cestou domů se zastavit u druhého vybraného ženicha.

No ano, odjely jsme. Po přejetí hranic jsem se ohlásila paničce oranžového pejska - Magic Mozart of Little Gangsters Paradise a mířily jsme do Kladna.
Tento pejsek splňuje má všechna výše uvedená očekávání také, jenom ta barva kožíšku z něj neudělala prvního na seznamu. Protože má ale v rodokmenu i pár krémových předků a sám není příliš sytě oranžový, doufám, že by se nějaké to krémátko narodit mohlo. Nebo bude alespoň „zaděláno“ do příští generace.

V Kladně jsem zjistila, že podle mapky nedojedu… Ale po trpělivé několikeré nápovědě jsem dorazila k cíli i tentokrát. Už byl večer, měly jsme s Lady docela dost a společenskou stránku návštěvy jsme trošku odbily i s majitelkou Moziho, protože její děti se hlásili o svá nezpochybnitelná práva.
Mozi věděl hned, co se po něm chce. Jako správný džentlmen se s Lady pozdravil čumáček na čumáček, ale pak ji bez okolků nakryl jako správný plemeník. Po hodině od příjezdu už jsme zase (ten den potřetí) sedaly do auta a já s vidinou sprchy zamířila k domovu. Nikdy by mě nenapadlo, že se dá ztratit i při výjezdu z Kladna, ale mně se podařilo z něj vyjet nečekaným směrem. Ale všechny cesty vedou tam kam moc chcete…
Po 16-ti hodinách cestování a ujetých 850 kilometrech jsme v pořádku docestovaly zpátky domů. Před usnutím ještě Lady předváděla Karolíně jaké to s tím Mozim bylo.

Pozor, sexuální turistika ještě nekončí…
Pro zvýšení pravděpodobnosti zabřeznutí fenky, jsme si výlet za Mozim druhý den večer zopakovaly. Naplánovaly jsme si s majitelkou, že večer to bude lepší – nebude na naši cestu takové teplo, děti budou spát, budeme mít čas si chvilku popovídat, ukážu fotky vrhu A. Člověk míní…

Zase jsme s Ladynkou sedly do auta a jely. Na dálnici za Kolínem nás zastavila bouřka s neuvěřitelnou průtrží mračen. Čtvrthodinu tam nejel nikdo nikam. V Praze na okruhu jsme se dostaly do zácpy způsobené dopravní nehodou a další zdržení bylo na světě. Vrcholem cestování byla skutečnost, že jsem do Kladna vjela z jiného směru než den předtím a nedařilo se mi najít potřebný orientační bod, od kterého už jsem věděla kudy. Takže zase nastoupila navigace po telefonu, ale protože jsem asi nebyla zcela ve formě, ztratila jsem se tentokrát už dokonale. Naštěstí se mi podařilo zastavit protijedoucí taxík. K cíli jsem tak dojela s hodinovým zpožděním, přestože jsem původně měla víc jak půl hoďky rezervu.

Přírodní živly si 25.6.2008 opravdu zařádily, ale nakonec ta 20 hodin chybějící elektřina a rozlomená stará bluma bylo jediné, čím se ničící vichřice podepsala na našem majetku.
A jestli se příroda rozhodla dopřát nám „ovoce“ z výše popsané sexuální turistiky? To se dozvíme až za několik týdnů. Uvidíme, držte nám palce.

červenec 2008