Milá Jájinko,
tráva se na tvém hrobečku usilovně zelená a nám po tobě zůstalo smutno a prázdno. Jsem ráda, že už tě nic nebolí a netrápí. Na roky s tebou nikdy nezapomeneme a budeme si k tobě vždycky pamatovat oči zelené skleněnky, uši velké plácačky (na tak malou kočku) a neustálé mňoukání „já, já, já…“, kterým jsi se hlásila – hlavně o jídlo.
V žádném případě mě nenapadlo, že bude nezbytně nutné smečku zase zaokrouhlit na Sněhurčiných 7 trpaslíků. Ale představ si, že Sisinka po tobě smutní tak nečekaně a viditelně, že jsem neodolala a začala hledat novou kočičku do naší party… Ani si neumíš představit jak to dopadlo a tak to pro tebe i pro ty, kdo mají rádi naše stránky, napíšu.

Takže jsem se po několika týdnech ustrnula a začala hledat na obvyklé adrese www.kocky-online.cz kotě, které potřebuje domov a které by mohlo být parťákem pro Sisinu. Představovala jsem si mrně, které se na Sísu tak trochu „zavěsí“ a ona jeho zaučováním do života získá veselejší pohled.
Jméno Viktorka, Viky, Vikýsek… se mi pro číču líbilo už dávno, tak bylo v zásobě, kdyby se náááhodou někdy hodilo.

Kromě útulkové nabídky jsem zabrousila i mezi různé inzeráty a našla svůj malý sen – hnědou kočičku. Po zvažování všech pro a proti jsem se pro ni nakonec rozhodla a tak máme sedmého trpaslíka v kočko-psí partě a můžu zodpovědně říct, je to skutečný dáreček.

Týden první

Zabydlení u nás proběhlo prakticky bezproblémově a bleskově. Vikýsek vypochodovala z přepravky špiclíkům rovnou pod čeníšky. Párkrát varovně zasyčela, pesani si čuchli a bylo… Čtyřicetidekový uzlíček od té chvíle pochoduje po bytě, kontroluje psí misky a nemají spolu navzájem žádný problém.
Karolínka s ohromným zájmem zkoušela, jestli je to její nová hračka „mazlivka“, ale protože se nedočkala odezvy, ztratila postupně zájem. Ladynka se občas mateřsky postará, ale není to zase tak moc potřeba. Šmudla si navzdory svému jménu zakládá na kotěcí hygieně a s nasazením střídavě myje očička nebo opačný konec a Viktorka si to očividně užívá.
Nejvíc překvapila Betynka, která kotě bere kamarádsky a bez obvyklé nervozity. Chvílemi jí pošťuchuje na hraní a vrtí přitom radostně ocáskem.

Bedřich byl z prcka vykolejený z poklidu jen do druhého dne, pak ho převelice zajímala krupicová kaše ve Viktorčině misce a od té doby co dostal také trochu, je v pohodě a s novým přírůstkem je svolný. Průběžně jen kontroluje, jestli by se nemohl přiživit i jindy.
Sisinka naopak dělá drahoty. Napřed před Viktorkou utíkala, syčela na dálku a odmítala vstoupit do stejné místnosti, kde se mňoukadlo vyskytovalo. Postupně zjistila, že aby mohla spát v teple na svém oblíbeném křesle, musí Viktorky přítomnost v dohledu strpět. Viky je zase klidná a nevtíravá, takže když jeden večer vyskočila k Síse na křeslo, obešlo se to bez roztržky, Sisinka jen strnula a zpozorněla. K přiblížení více zatím nedošlo, ale po týdnu je na závěry dost času…

Prakticky se dá napsat, že se nic nezměnilo. Viktorka se producíruje domácností, zkouší, která spací místa jsou nejměkčí, s maximální chutí se rozvaluje před krbovými kamny, až si říkáme, že se griluje… Taky nečekaně bleskově odhalila funkci vnitřních kočičích dvířek a musíme hlídat, aby nám neutekla nepozorovaně ven – naštěstí se do dvířek hrne jenom v okamžiku, kdy doma osiří a chce nás následovat na dvorek.
Se stejnou radostí baští a ochutnává, třeba z tvarohové misky se upatlala „až za ušima“. Dokáže se zapomenout a během okamžiku usnout nad miskou s vodou. Pomaličku už vyhledává i hravé kratochvíle.

A Sisinka? Už se tolik neježí, občas je na Viktorku zvědavá, ale pořád si ještě udržuje odstup. Pořád věřím, že pohnutky pořízení Viky byly správné a čas kamarádství se Sísou přijde.

A jaká ta Viktorka tedy je?

Malinkatá, tmavá, umňoukaná, mazlivá, samostatná, umňoukaná, neohrožená, podnikavá, umňoukaná, čistotná, šplhavá, umňoukaná… a tak bych mohla ještě chvilku pokračovat.

Viktorka je naše a nepochybuji, že Jájinka ji vidí a slyší a směje se nám, že jsme O NÍ říkali jak je ukřičená…

říjen 2008