Konečně jaro!!!

Letos jsem se těšila na sluníčko víc než kdy předtím a zkusím napsat proč…

Důvod první
Od podzimu chodím zase do práce. Jsem moc ráda, i když denně jezdím z Pardubic do Prahy a zpátky. Sice nemám tolik času na smečku a domácnost, ale zase je na granulky ;-). Za tmy vstávat, po tmě z práce – kdo by se na jaro netěšil? Teď už alespoň z okna vlaku něco vidím, i když někdy není o co stát.

Za samostatné povídánky by stálo už jen to ježdění vlakem. Vždycky jsem si myslela, že úsloví „jede jako dráha“ bylo výrazem rychlosti a přesnosti. Naivka.
Po téměř půlročních denních zážitcích si dovolím konstatovat, že ani zapřisáhlý abstinent by neporušil své předsevzetí, kdyby chtěl oslavit pravidelný příjezd do cíle dle jízdního řádu přípitkem. Ať České dráhy dělají, co chtějí, zrychlování zůstává jen na bilbordech. Škála důvodů zpoždění je zřejmě nekonečná, o jejich dobách ani nemluvě. Překvapivé je ovšem zjištění, že 5 minut není zpoždění a do statistiky dodržování jízdních řádů se prý nepočítá.
Zima prověřila i kvalitu cestování - zažila jsem v kupé zimu s párou od úst, stejně jako teplotu srovnatelnou se saunováním. Ani jednomu neholduji, ale v rámci objektivity přiznávám, že v průměru to ušlo. O kvalitě vagonů a čistotě psát nebudu, myslím, že jsou vizitkou především cestujících, ale pokud neočekáváte komfort, hodnotím je převážně jako slušný standard.

Nenahraditelné jsou i zážitky z cestujících... Už jsem opravdu vyslechla leccos. Také MP přehrávače a mobily jsou zřejmě už nedílnou součástí některých lidských těl. Zatím ale nejlepší perličkou byl výlet mládeže na prahu puberty, která z okénka kupé obdivovala stařičký patrový pantograf s nadšenými výkřiky „hele pendolíno“. Asi by zírali, kdyby měli šanci nastoupit. Že by tyto technické skvosty, které brázdí koleje už řadu desetiletí, na Moravě neznali? Vzpomínka na jejich nefalšovaný jásot mě ale pobaví opakovaně asi ještě mnohokrát.

Každopádně věřím, že zážitky z vlakových jízd si užiju během každého ročního období, už teď se těším na horké léto. Zimu řešila nesvléknutá bunda...

Důvod druhý
…s tím prvním úzce souvisí. Ráno venčím před odjezdem, tedy o půl páté ráno. Zatímco já se celkem probírám přiměřeně situaci a fenky jsou připravené jít ven snad úplně vždycky, Šmudla se tuto zimu rozhodl svůj vztah k venčení inovovat. Bohužel v záporném smyslu. Usoudil, že na procházky a venčení je moc tma, moc zima, případně moc mokro a vůbec proměnil radostnou a užitečnou procházku v moje „nervy na pochodu“, zatímco ON se ani nehne.
Zcela výjimečně splnil očekávání, většinou mu ale vrostly tlapky to země a hlava jen koukala, kdy už mi to dojde a milostivě ho zvednu do náruče a poponesu. Když usoudil, že jsem obzvlášť natvrdlá, lehl na zem a vůbec nerozlišoval, jestli je sníh, mráz, bláto, déšť… Opravdu se těžko řešilo, jestli mám být důsledná nebo má pes přimrznout za pupík k chodníku. Ve finále rozhodoval vždycky pohled na hodinky a vidina ujíždějící městské dopravy, vlaku a pozdní příchod do práce.

S prodlužováním dne a zvyšováním teploty se i Šmudla lepší a zase začíná spolupracovat. Věřím, že až brzo ráno bude kromě mne a kosáků vstávat také sluníčko, budu mít zpátky normálního psa. Když totiž není rozespalý a může se slunit na zahradě, je z něj radostný tajtrlík, který si pobíhá travou a okukuje sněženky. Snad mu nezačne vadit, až ho přerostou pampelišky...

Důvod třetí
S kočičkama jsem dopadla podle odhadů – mám dvě sólistky, které se sice celkem snesou, ale kamarádky tedy nejsou. A teď si představte jak takové dvě chlupatice tráví většinu dní v uzavřeném prostoru… I když má každá možnost zalézt do svého koutku, pořád se potkávají, dokonce se i vyhledávají, ale po letmém dotknutí čeníšky Sisina hned odmítavě mává tlapkou a má lítostivé komentáře.
Pravdou je, že Viktorka už trochu "bere rozum", ale opravdu jen trochu. Většinu času si vystačí sama i na hraní, ale někdy zvolí hru na honěnou a zkouší, kdo se nechá nalákat. Pak je zase překvapená, když fenky dotěru proženou stylem hon ve smečce. Běda i nám, když jim zkřížíme trasu, to neví jestli letět dál nebo brzdit a zkontrolovat nebude-li něco dobrého.

I pro ně je tedy bezvadné to, že alespoň o víkendu mohou courat po venku, objevovat novinky na zahradě a zvláště Viktorka se začíná lovecky realizovat. Láká ji hmyz a v letu loví motýly, většinou pochopitelně marně, ale ty výskoky z místa jsou super. Sisinka zase má víc šancí před Viktorkou utéct a chodí kontrolovat svůj rajon.

A ještě kočičí perlička:
Viktorka si našla naprosto "dokonalé bydlítko". Pelíšek nejhygieničtější a podle ní nejlepší - koupelnové umyvadlo. Nevadí, když studí, lepší je když od vody ještě trochu hřeje. Nevadí, je-li suché, bezva je když se v něm něco děje.
Takže vrátím-li se k vstávání ve 4 ráno - takové čištění zubů je sled jednoduchých činností. Ty mi ovšem zpestřuje Viktorka, protože každá fáze je proložená skokem kočky do umyvadla, vyndáním kočky z umyvadla a tak pořád dokola. Jistě by to řešila hygiena za zavřenými dveřmi, ale když já na ně mám jinak tak málo času...
Je tím místem tak posedlá, že si tam leží i bez nás, spokojeně si vrní nahlas a dokonce si v něm nechá bez protesů i vyčistit uši, což je výkon.

Důvod čtvrtý
Dny se prodlužují, sluníčko svítí a hřeje, příroda se zelená a kvete… Prádlo venku sušené bude krásně vonět a vůbec je všechno takové veselejší. Minimálně do doby než se začne zajídat moc tepla, moc trávy na sekání a bující plevel a těšení se na zimu, kdy si zase trochu odpočineme. Koloběh.

duben 2009