Dina - rušivý element (1. díl)
Tak už je to tady! Splnění dávného snu a pořízení "vlčky".
Prakticky ze dne na den nám do života nakráčela fenka vlčího špice, které jsme začali říkat Dina. Tyto povídánky jsem začala psát 8 týdnů poté a kromě vysloužené přezdívky "barbucha", mně napadá ještě jiné slůvko - dynamit.
Přechod do nového domova zvládla chlupatice naprosto bez problémů. Hned nás všechny adoptovala, se vším se potřebovala seznámit čumák na čumák a zapůsobila tak v naší zabydlené a spokojeně stárnoucí smečce jako výbuch. Poklidnou hladinu rozvířila vlna tsunami a než se zase uklidní, chvíli to asi potrvá.
V osmi týdnech měla 4,2 kg a byla jen o málo větší než naši trpasličí špicové.
Ve čtyřech měsících už má cca 40 cm v kohoutku, atakuje váhu 10 kg a začíná měnit zuby.
Pohled první - my a Dina
Už dlouho jsme doma neměli štěně a trochu si odvykli, kolik času je třeba...
Boudy i kotec byly pořízeny v předstihu, ale na letošní extremně zimní samotku venku je štěník ještě dost malý. Přes den je tedy na dvorku, kde má boudu, do kotce s další boudou si chodí po chvilkách zvykat a nocuje v nevytápěné verandě. Na krátké chvilky ji večer bereme i do bytu - aby si zvykla a nám venku nebyla zima, když si jí chceme užít. Nečekaně si dokáže lebedit v teple u krbových kamen a sama si říká, když chce ven.
Ze stereotypních procházek s veteránkami se stala se štěnětem (pro nás) trochu "bojovka" a taky má ještě extra vycházky, aby se vytrénovala a utahala (v to ale asi doufáme marně, my utahaní jsme).
Ve verandě schováváme boty, v bytě nás překvapuje kam všude strčí čumec. Naštěstí nás dobře uklízet (hlavně jídlo) naučily už kočky.
Chvilkama není nouze o třaskavé situace, ale v zásadě je to zlatíčko a my (prý hlavně já) máme co jsme chtěli.
Aktuální situace je vyřešená. V teple domova se ležící kočky nenechají vtěrkou nijak znervoznit, nechají se očichat a tím zájem Diny opadá. Při potřebě přesunu chodí kočky uvnitř i venku volným krokem, tím si totiž také zájem nevyslouží. Jen zcela výjimečně jsme svědky bleskového pohybu - kočka se rozběhne a Dina chce vidět, kam to číča utíká...
Příměří v této konstalaci panuje nejen u kamen nebo na dvorku. Důležitým místem je veranda. Tam mají kočky jídlo a pelíšky a Dina tam zatím nocuje. Vzájemně se tolerují, nikdo nikoho neomezuje a my jsme rádi, že nemusíme řešit žádné nebezpečné situace.
Člověk je málokdy prorokem...
Dina si Šmudlu oblíbila, žádná šikana se nekoná, naopak se k němu většinou plíží, pohled z očí do očí a tlapama mává jen něžně. Šmudla zájem nepoměrně větší Diny snáší bez hysterie. Jen výjimečně se namotá do nadšeného běhu štěněte a pak to patřičně nahlas okomentuje. Dina slyší dobře...
Ze setkání těch dvou máme radost.
Nejlíp to ustála Betka. Sice nikdy neměla moc ráda mláďata a zdraví ji momentálně zrazuje nejvíc, ale možná i právě proto vzala Dinu na vědomí a není-li vyloženě "napadená", zůstává v klidu a čeká až se vlčka přežene. Naopak velmi oceňuje příležitostné štěněčí dobrotky.
Překvapila Karolína. Od jakživa trpělivě poslední v řadě, se v deseti letech stala bojovnicí. Má-li pocit, že je nutné štěně vychovávat po psím, pustí se do toho všemi svými (necelými) 3 kily a omezenou pohyblivostí. Moc by mne zajímalo, co to Dině štěká. Jenže to jsou situace, kdy se Dina zdá pro změnu úplně hluchá.
Úplně nejvíc ze všech (i koček) překvapila Lady. Suverénka, která od šesti měsíců usiluje o pozici kápa a postupně přebírající od Betynky některé role alfa feny, si s novou situací neví moc rady. I ona má své trable, ale i tak se dosud za všech okolností snažila ochraňovat smečku v první linii.
V případě Diny změnila taktiku. Zdá se, že má pocit vlastního ohrožení a je permanentně na ústupu nebo vrčí a štěká ze zálohy. Dina si z toho nic nedělá, naštěstí...
únor 2012