Chtěla jsem původně napsat shrnutí života s Dinou v čase jejích prvních narozenin. To jsem už prošvihla. Šedivce už je 16 měsíců, podruhé hárá a puberta s ní mává.

Jo, puberta. Zmiňovala jsem se o ní už v dubnu, při napsání povídánek Dina - rušivý element (2. díl). Byla jsem naivní a měla jsem zkreslené vzpomínky na to, jak vypadá dorostenecké období s trpaslíky. S vlčím špicem bylo to "lepší" ještě před námi.

Ale nejprve k té lochnesce...
Nemyslím imaginární příšeru ze Skotska. Pamatujete si (alespoň někteří) na pouťovou atrakci s červeným a zeleným drakem a s házením balonu do koše? To byla má v dětství oblíbená, jenže jak jsem loni zjistila, je to už historie.
Po více než 30-ti letech jsem se byla z blízka kouknout na kolotoče. Může za to bydlení na vesnici, pouť prostě ke koloritu patří, tak jsme se jeli podívat a nestíhali žasnout. Atrakce se, kromě nejmenších houpaček a velkého řetízkáče, změnily zásadně a nějak jsem se neodholala okusit kroužení nebo jiné turbulence v prostoru. Tak jsme přízemně okukovali stánky s více či méně kýčovitým pouťovým zbožím a ochutnávali dobroty. Koupili jsme úžasný sluníčkový relief z pískovce, který bude zdobit fasádu našeho domku. Doplnili zásobu vynikajících sušených švestek a po 26 letech manželství jsem od manžela dostala první perníkové srdce "Z lásky"... Bylo to fajn a na další pouť se těšíme. Užili jsme si to, i když lochneska patří pouze vzpomínce.
Její vlnivé kroužení je pro následující téma příznačné. Někdy to byla i sinusoida.

Takže...
...Dina se zabydlela a stala se plnohodnotnou členkou naší smečky. Vyrostla na odhadovaných 49 cm, narostl jí krásný kožich, nic extra nezničila, při setkávání s jinými pesany už se taky chová dospěle, při blnutí na dvorku je šašek a potrhlík. Vůči cizím lidem je trochu odměřená, pro nás je neskutečně mazlivá. To je ta kladná amplituda, naštěstí větší a delší.

Bez záporné amplitudy by nebyla sinusoida úplná...
Jejím kladem je, že většinou trvá jen okamžik a pak také to, že nám připomene ty lepší chvíle. Takže víme, že je na co se těšit.
Máme doma krásnou fenku vlčího špice. Jenom ve slabších chvilkách nedoslýchavou, nechápavou, svéhlavou či jinak prosazující samostatnost v rozhodování, tak typickou... Nejčastěji tato situace nastává na lukách za vsí, které jsou protkané dálnicí myších cestiček a děr. Po odepnutí vodítka se terénem míhá šedivá chlupatá koule, která "běží" směšnými poskoky a co chvíli strká čenich do drnů loňské trávy. A je úplně jedno, jestli leží sníh nebo je zrovna po oblevě.
Jindy zase zkoušíme poslušnost při odložení na dvorku a otevření vrátek na ulici. Když je nepříznivá fáze, je dílem okamžiku start ven a obíhání sousedního plotu s usilovnou psí komunikací s fenkou Káčou. Přivolání pak je na čas zapomenuto a občas musím Dinu odchytit a domů vlastnoručně dopravit - ale protože je chytrá, tak ví a neprotestuje :). Chytrá je tak, že když má zrovna svoji neposlušnou chvilku, tak ví naprosto přesně kdy na ní nedosáhneme. Přibíhá na distanc několika málo nedosažitelných centimetrů, poskakuje jako pérák a poletuje jako peříčko ve vichřici. Nakonec se vždycky ale rozpomene a tak po krátkém pokárání máme zase super kamarádku.

Bez sinusoidy je Diny vztah k trpaslíkům a kočkám. Malé pesany ctí a už pochopila, že nejsou její hračka a musí se k nim chovat s úctou a opatrně. Kočky vzala za své, nic jí nevadí, že se o ní otírají a polehávají nedaleko. Na druhou stranu je prý občas potřeba protáhnout tělo (své i kočičí) a tak jsou k vidění sprinty, kočky udržují potřebný náskok a s přehledem mizí přes plot, aby se za chvilku na dvorek zase vrátily.

Tématicky s lochneskou a sinusoidou souvisí i původně zcela neplánované pokračování.
Veškerý volný čas jsme věnovali smečce, jejímu sžívání, výchově Diny a měli radost z pokroků. Jenže jsme současně měli pocit, že to na nás hraje časovou přesilovku. Rozhodně nás nijak nenapadlo, že bychom smečku ještě rozšířili.
A stalo se...

Druhého února kdy jsme přibrali do domácnosti nové štěně. Fenku. Velkého bílého špice. A kolotoč se znovu rozjíždí. Sžíváme smečku, pipláme štěně, budeme vychovávat... A jak doufám, budeme se i radovat.
Pro dokladování historie musím uvést zásadní informaci - Dixi jsem dostala od manžela jako dárek k očekávaným narozeninám - takže tentokrát jsem v tom vážně nevinně.

únor 2013