Z české politické kuchyně se při hledání receptu na důchodovou reformu line vůně, která musí praštit do nosu každého člověka v produktivním věku. Jako jeden z těch, kteří tuto pochoutku budou jednou konzumovat, bych rád tento recept, kterým čeští politici rozhodně obohatí světovou gastronomii, zaznamenal.

Nejdříve zaděláme na pořádný průšvih a necháme dvacet let kynout. Mezitím vaříme z vody, dokud neprovaříme několik desítek miliard korun. Až to začne bublat, umyjeme si nad tím ruce a nameleme spoustu hovadin. A když zjistíme, že už máme fakt máslo na hlavě, rychle ze všech uděláme trouby a honem se snažíme něco upéct. Zvýšíme daně a hranici odchodu do důchodu, čímž rychle přivedeme většinu populace do varu. Za stálého míchání jablek a hrušek přiléváme olej do ohně a nepřestáváme strašit, že nebude co jíst. Ovšem ty nejlepší chuťovky si zatím necháváme pod pokličkou. I kdyby se pokrájeli na kostičky, nepřipustíme, aby se do toho namíchali odborníci, kteří tvrdí, že to bude fakt maso. Všechny oponenty upozorňující na to, že to bude hodně vostrý a taky dost mastný, pořádně osolíme, utřeme a následně smažíme ve vlastní šťávě, dokud nezměknou. Nakonec odtrhneme všem pořádně od úst, přidáme několik hrstí politických slibů s krátkou dobou trvanlivosti, zalijeme vývarem z tůdle nůdle a řekneme "sýr". Ještě okořeníme pár bonmoty, necháme odležet a slibujeme, jak se za třicet let báječně pomějeme. Zatímco, sami dobře naloženi, neustále užíráme, těm nejhladovějším zatím nabídneme flexibilní předkrm "Z ruky do huby a z huby do ruky".

Servírujeme s úsměvem v roce 2040 jako houby s octem a těm, kteří by snad připomínali, že to mělo být pečené kuřátko, to pořádně osladíme. Všem, kteří se takto nechali vypéct, přejeme dobrou chuť.

Autor fejetonu se narodil o dost později než já, ale tento recept se mi nelíbí úplně stejně jako jemu. A co vám?