KOČIČÍ  ZPRÁVY  OD  SISINKY - podruhé

Toto povídání jsem zase napsala pro www.kocky-online.cz, a ke svým stránkám jej připojuji jako bonus pro návštěvníky.

Ahoj všichni kočičáci i lidičky.

Utekly dva měsíce od mé první zprávičky, je tady jaro a mě napadlo, že se Vám zase pochlubím jak se mi daří v Pardubicích.

Od té doby co jsme se s kocourkem Jájíkem konečně uzdravili a panička nemusí pořád uklízet stopy průjmování, je to v té mé nové rodině opravdu super. Jenom Jájík, aby byl taky zdravý, musí baštit dietní granulky, ale protože mu chutnají, tak je to tolik nevadí. Mně chutnají taky - moc, ale panička hlídá jako ostříž a od jeho misky mně vyhání. Zato dietní konzervičky Jájíkovi nejedou a chodí uzobávat z mé misky. Danda to sleduje a když tam mám už jen pár soustíček a od misky odejdu, tak ho nechává.  Faktem je, že nám ta jeho bašta taky moc nevoní.

Včera jsem měla v misce překvapení – dostala jsem na ochutnání nové granulky. Už jsou pro dospělé kočičky a jsou s rybou. Pustila jsem se do nich hned, ale zatím jsem jich nezbaštila tolik jako těch kotěcích. Uvidíme, jestli budou ještě nějaké další změny.

Začínáme být s Jájíkem kočičí puberťáci, je nám kolem devíti měsíců a na rozdíl od lidských mláďat se my docela zklidňujeme. Už si vyhledáváme pohodlná spací místečka, chodíme se víc tulit a mazlit k páníkům, trpasličím fenkám s kterými bydlíme koukáme z očí do očí a asi je ještě časem přerosteme – já tedy určitě. Už teď mám přes tři kila, Jájík je dvoukilový drobek. Hraní nás ale baví pořád.

Od února doteď se náš život dělil na tři etapy

– pracovní týden, kdy celý den spíme a občas taky něco provedeme, když je panička v práci

– víkend na chalupě, který si opravdu užíváme lítáním po zahradě a střechách, válením v teplé trávě, ale baštou, záchodkem a spinkáním pěkně v suchu a teple v sednici

– výstavní dny – to jsme všichni hrozně brzo vstávali, páníci pobrali přepravku, skládací židličky, svačinu a fenky a ujeli bez nás! Někdy nám doma nechali aspoň Betynku. Ale vždycky když se vrátili, tak nám mazlením vynahradili to „opuštění“ a vyprávěli jak se holky rozhodčím zase líbily.

Teď už prý zase budeme jezdit hlavně na chaloupku.

A protože je to jaro, já skoro dospěla a okolo chaloupky bydlí spousta kočičích kluků, musím Vám taky vyprávět jak je to s tou  kastrací. Nejhorší pro mne byla ta celodenní hladovka.

Danda poslala páníčka s Jájou i fenkami na chalupu, abych prý měla klid. Pak mě ráno otevřela dvířka od přepravky a já jsem se v ní hned rozvalila. Jeli jsme k panu doktorovi, nechala jsem si píchnout včeličku, Danda mě chvilku mazlila kožíšek a když už jsem klimbala, odjela.

Ani nevím za jak dlouho jsem se prospinkala, ale už jsem byla vzhůru, když si pro mne panička zase přišla. Doma jsem si hned došla na záchůdek, trošku se napila a ještě s trochu neposlušnýma nohama jsem se intenzivně dožadovala něčeho k jídlu. Prý bych to měla vydržet do rána, ale nakonec jsem malou hrstičku granulek vyloudila.

Druhý den byl strašně dlouhý dokud se panička nevrátila z práce, protože jsem byla kromě králíčka sama a bylo mi smutno. Tak jsem potom moooc vítala. Nic mě nebolelo a toho zeleného bříška jsem si ani nevšimla. Další den jsme už jely za celou smečkou na chalupu. Panička mě sice po očku hlídala, ale když viděla, že lezu na stromy, na střechu, ke komínu, tak mi jen občas při mazlení zkontrolovala stehy a byla ráda, že nemám žádný problém.

Panu doktorovi jsem ale musela trochu pomoci, vždycky má plnou čekárnu, tak aby mu to líp šlo, tak jsem si už týden po kastraci vypárala většinu stehů a za další dva dny ještě ty zbylé dva. Kontrola pak byla rychlá a já jsme dostala pochvalu jaká jsem šikulka. Jo, příroda si ví rady… většinou.

Kastrace prý čeká i Jájíka, ale že je takovej drobek, tak mu i to dospívání nějak dýl trvá. Panička prý počká až to bude opravdu potřeba.

Když byla na začátku dubna umisťovací výstava na Chvalské tvrzi, tak jsme na vás všechny moc mysleli a kotíkům drželi palce, aby měli stejné štěstí jako já a našli svoji rodinu. Zprávy o výsledku nám udělaly moc velkou radost.

Hračky, které Danda poslala do bazárku se prý taky prodaly, tak teď při každé vhodné chvilce zase sedí a háčkuje. My jí s Jájíkem taky pomáháme – nosíme za ní klubíčka, abychom připomněli, že je každá korunka pro kočičáky potřebná.

Mějte se všichni moc pěkně a já třeba zase někdy něco naškrábnu. Vaše Sisinka

duben 2005