A ZASE TY KOČKY...

 Slíbila jsem sice pro změnu zase nějaké psí vyprávění, ale oni jsou ti naši čičouni poněkud akčnější.

Nejprve musím pro pořádek vysvětlit, jak je to s tím pohlavím. Jájíka jsem dostala jako prcka mrňavounkého s tím, že je to kocourek. Když průjmoval „o 106“, nebyl mi tuto informaci přes všechny opruzeninky veterinář schopen potvrdit ani vyvrátit. Když byly Jájíkovi asi 4 měsíce a byl konečně v pohodě (na chvilku), požádala jsem veta v rámci očkování znovu o „dobrozdání“. A od té doby jsme žili v přesvědčení, že máme opravdu kocourka a já jen byla připravena hlídat začátek dospělosti, abych předešla značkování a útěkům a včas s ním vyrazila na kastraci.

Mladší kočička Sisinka zvládla kastraci  na jedničku, ale Jájík stále nějak nedospíval… Vzhledem k tomu, že se už osmělil a začal vyrážet na lovecké průzkumy za plot zahrady, rozhodla jsem se s ním vyrazit taky – na veterinu, předvést jej lékaři s dotazem jestli už je vhodná doba na kastraci.

Na otázku „Jste si jistá, že máte kocourka?“ jsem mohla jen kontrovat odpovědí „Vy jste to říkal“. Naprosto mě pak odzbrojilo konstatování po podrobné prohlídce čičouna „Tak to jsem pěkně kecal“. Celou cestu zpátky domů jsem se v autě řehtala jak cvok, k smíchu je mi ta situace ještě i teď.

Jo, takže lovec-kocourek Jája je (dnes už kastrovaná) kočička, která se po 11 měsících života neprozradila ani říjí. Vše dříve napsané zůstává v platnosti, naše soukromé dějiny přepisovat nehodlám.

Minulé vyprávění (link) jsem zakončila větou:
Teď jen tiše doufám, že se kočičáci stanou plnoprávnými lovci oba a že další story už se odehrají bez mé spoluúčasti.

A na ní teď mohu opravdu velice plynule navázat konstatováním - Ano, Ne.

Ano:
Sisinka postupně lovu také přišla na chuť, takže už je pro ni bezpředmětné manželovo provokativní oslovení „darmožroute“.  Usilovně teď loví obě kočiny, jenom za úlovky vyrážejí spíš do sousedních teritorií. Buď u nás žádní hlodavci nejsou nebo si je schovávají na potom.
Sísa dokonce zapracovala na kondičce a technice a zjistila, že zahrada se dá opustit přes plot! Donedávna vždy čekala, jestli se jí podaří proklouznout otevřenými vrátky. Jája, vzhledem ke své velikosti, stále plynule prochází i probíhá tryskem mezerami u plotových sloupků.

Ne:
Spoluúčast je stále potřebná, i když zase trochu jinak. Už umí kořist lapit i zabít a neleká je ani velikost. Ale stále se chodí chlubit a předvádí nám i fenkám hru s mrtvým až polomrtvým úlovkem.  Sisinka ještě propracovala taktiku o další zpestření a vnáší trofeje až do domu. A když najdete v síni 30 cm hada nebo vypustí na verandě ještě živou myš, která hledá úkryt v policích zaplněného úložného regálu, na radost z jejich životaschopnosti v tu chvíli opravdu nepřijde ani jedna myšlenka.

Ale že mi ze všech dříve prožitých trablů už zase otrnulo dokládá nápad, který se mi honí už dva měsíce hlavou – ještě jedna číča by se vešla… no, uvidíme.

červenec 2005