Každý odchod někoho kdo je nám blízký je smutný, bez ohledu na to, jestli člověk nebo zvíře.
Smrt Kubíka připravila Sisinu o velkého kamaráda, Šmudlu o trpělivého parťáka na hraní a celou smečku o pohodovou atmosféru. Bylo to tak nečekané a kruté, že jsem nedokázala na téma ztráty kocourka napsat ani žádné povídánky. A to se snažím glosovat všechny stránky života se zvířenou...

Prakticky 5 let pravidelně sleduji na www.kocky-online.cz nabídku opuštěných koček a rad k jejich opečovávání. Řada očí a kožichů mě okouzlovala a příběhy dojímaly, ale i tak byl příchod Sisinky z OS Podbrdsko v listopadu 2004 vlastně náhoda.
Stejně tak ani podzimní nakukování nebylo cílené na doplnění smečky, jenže...

...jeden listopadový den tam byl ON. Už od pohledu pohodový ohromný kocour, téměř věrná kopie Kubíka, akorát na kožíšku měl místo černé barvy tmavé mourování. A když jsem si přečetla jeho story a s vědomím, že je ve stejném domácím depozitu jako Sísa, bylo to jasné. Chci ho (aspoň) vidět!
Shodou okolností se blížila neděle 18.11.07, na kterou jsem se těšila a plánovala výlet do Prahy - na výstavu psů, setkání s Allánkem a dalšími špici a vůbec si ten den užít... Tak jsem vetřela i na návštěvu k DaněJ.

Shrnu to jednou větou, ten den se mi opravdu vydařil.
Allan se líbil (nejen mně), potkala jsem na výstavě fajn lidi, Šmudla se choval ve "velkém" světě jako pohodový pes, návštěva u DanyJ byla moc příjemná a Bedřich se mnou odcestoval domů...

Bedřich mi učaroval i v reálu a rozhodně jsem se nenechala zlákat na mourovatou čertici Vanessku :-)). Kdepak, věkem i personou byl Béďa to pravé do naší smečky, jak ji znám já. Jeho začlenění do kolektivu nebylo nijak dramatické. Zvířena udržovala od počátku zvědavý odstup, Bedřich byl rozumný a neprosazoval se silou, i když je v celé partě opravdu dominantní.

S novým členem se nejdříve smířila špicí parta, akorát v roli sparingpartnera pro Šmudlu Béďa svého předchůdce Kubíka nenahradí.

Trošku déle se s přítomností Bédi rovnaly kočky.
Sisina byla viditelnou směsicí ostražitosti a zvědavosti. Nebo naopak? Béďu sledovala, snažila se mu i přiblížit, ale nakonec vždy pro jistotu uchovávala odstup.
Jája je odtažitá od přírody, takže jako nejstarší, i když nejmenší, trvá na tom, že každého je potřeba nejprve postrašit, syčet, prsknout, packou mávnout...

Bedřich se zachoval jako dokonalý džentmen. Neoplácel, nevtíral se, užíval si zázemí lidské pozornosti a trpělivě vyčkával.

Díky vánočnímu volnu jsem měla více času na sledování zvířecích nálad a směle vyhlašuji, že po 6-ti týdnech od příchodu Bedřicha k nám domů je vše jak má být a jsme zase kompletní. A věřím, že každý i svým způsobem šťastný...

leden 2008