Kočka není pes 2

včera není dnes znáte tu písničku? S tématem moc nesouvisí, jen mě tak napadl tento rým, když jsem hledala název pro další mé povídání.
Defilé zvířátek aneb sonda amatérského pozorovatele.

Jak jsem přišla k pejskům a kočičkám, popisuji jinde. Ale s tématem souvisí to, jak se jednotliví členové smíšené smečky projevují.

Betynka
První štěně v životě. Ve mně směs těšení, radosti, očekávání a taky trochu strachu, abychom něco nezkazili v péči, ve výchově. Dnes je to opravdu ukázkový představitel domestikovaných psovitých šelem. Kombinace závislosti, vděčnosti, hravosti a přitom samostatnosti i neohroženosti. Velice dobře rozlišuje kdy kterou stránku může nebo musí potlačit.
Jenom na příkladu chování vůči ostatním fenkám to lze popsat přímo názorně:

- nezájem o okolí, nechte mě spát
- tohle je moje místo, běžte pryč
- nech mne nebo ti vypráším kožich
- hele, pojď si se mnou hrát
- někdo zvoní, všichni ke dveřím...

Karolínka
Už od štěněčího věku se trochu vymyká. Nikdy neprojevila ani náznak dominance, ale není ustrašená ani plašánek. Když chce něco naznačit mňouká! A štěkot u ní začíná zavytím indiánského náčelníka.
Sedá si jako medvěd na zadek, ne na složené zadní nohy. Na chalupě u branky hlídá jestli nejde někdo, kdo by ji pohladil. Ke všem psům i lidem se řítí s nabídkou přivoň si, to jsem já. Takže opravdu "psí" je u ní hlavně soutěživost v běhu podle plotu a snaha ulovit lítající hmyz.

Lady
Aktuálně je jí 15 měsíců a mám pocit, že pubertu má lehce přesčas. Jsem opravdu zvědavá jaké dospělé vlastnosti u ní nakonec zvítězí. Zatím je neutuchající gejzír energie, kterou vybíjí pošťuchováním ostatních, snahou splnit každé mé přání (když se jí líbí) na 250 procent a "strašením" cizích psů i lidí. Zatím žádný osvědčený výchovný prostředek nepomohl k omezení nešvaru letět ke komukoli tryskem a s neutuchajícím štěkotem. Těsně před dotyčným zarazí a ňafe jak cvok. Po chvilce umravňování je pak zase společenský tvor. Je zajímavé, že se tak neprojevuje, když jde na vodítku. To krom kličkování (a promotávání s ostatními vodítky) je skoro vzorná.
Na druhou stranu je opravdu trpělivá, přátelská až mateřská ke koťatům a to i teď, kdy už ji kočka o hlavu a kilo váhy přerostla.

Doufám, že nadcházející "teplá sezóna" (jaro-léto-podzim) jí nabídne možnost zbavit se přebytečné energie a dorůst v dospělého a vychovaného psího jedince.

Jája
Když se k nám kocourek dostal do smečky byl tak "velký", že procházel pod trpasličkami bez sehnutí hlavičky. Díky Ladyně péči se u nás plynule zabydlel a pro zdravotní problémy byl hodně opečovávaný i lidskou přítomností. Takže jsem dlouho brala s rezervou různé story z diskusních fór na internetu o tom, co všechno kočičáci provádějí.
Jájík nikam nevyskakoval, po ničem nešplhal, chodil nám za patami v houfu s fenkami. Jenom povídáním nenechával nikoho na pochybách, že patří k šelmám kočkovitým. A ve stylu, intenzitě a důraznosti mňoukání a vrnění už mi je dnes naprosto jasné, co chce říct. Kocourci jsou prý mazlivější, ale ten náš je mazlivý jen když chce sám (a to zase pořádně), jinak kouká jak plácnout do tlapek a vystavit se opodál jako solitera.

Sisinka
Pečovatelka z útulkového depozita, kde byla Sísa po odchytu v péči, ji charakterizovala jako hodně svéráznou kočičku, která se chová dominantně, hlavně u jídla. Vzhledem k tomu, že její start do života nebyl asi moc lehký a musela se o sebe postarat hlavně sama, je to pochopitelné. S napětím jsem čekala jak se bude dál vyvíjet.
Po čtyřech měsících domácího servisu je z ní pravá KOČKA. Tvárná, přítulná, hravá když chce, ale musím říct, že chce hodně. Fenky neškádlí, ale nechá se od nich vyprovokovat ke krátké honičce. Úplně nejraději využívá Ladynku ke stulení se do jednoho spacího klubka. Na druhou stranu ale naplňuje ty zkušenosti jiných kočkomilů vyskakuje, šplhá, "krade" věci A je tak vzorem pro Jáju.