Bedřich je u nás doma už sedmý měsíc. Jako kocour původně několik let pouliční, se na domácí podmínky aklimatizoval až neuvěřitelně. Nejmazlivější kočičák ze všech našich mňoukadel, vděčný za každou pozornost, za pohlazení, za teplo, jídlo a měkko na spaní. Po krátké době v městském bytě jsme ho vyvezli na venkov s napětím sledovali, jestli bude dál kocour domácí nebo dá přednost potulkám…
Po dobu chladného počasí byl učiněný vzorňák – ve dne vycházel, nikam daleko se netoulal, večer se chodil ohřát a pomazlit, v noci spal ve verandě. Pohoda dle mých představ.

Jen co se oteplilo, přišly přece jenom změny.
Bedřich si rozšířil okruh potulek a začal chodit „krást“. Bez ohledu na domácí plnou misku si zřejmě vzpomněl na dobu nedostatku a předvedl nám, co je pro něj opravdová delikatesa. Těžko uvěřit, ale jde o staré pečivo. U sousedů se suší pro králíky, namáčí se slepicím a tam se náš kočičí král s tichým souhlasem sousedky přikrmuje . Abych mu udělala radost dělím se s ním i o čerstvé a voňavé výrobky z domácí pekárny. Je pro.
Další změnou je, že se přidal k pravidelným ranním procházkám se psy. Ať je kde je, jen vyrazíme za vrátka, je u nás a jde také. Většinou chodí i Sisinka, tak si hrají na kočkohoněnou, před návsí se od nás odpoutají a než my dojdeme po silnici zpátky domů, proběhnou zkratkou přes zahrady a čekají zase doma u vrátek.
Změnou nežádoucí je vyhřívání na silnici. Dělával to i Kubík a děsí mě možnost, že se bude historie opakovat . Jak ho tam vidím, tak ho ženu, ale okamžiků, kdy nejsem v dohledu bude asi více… Snad bude(me) mít tentokrát víc štěstí.
Občas silnici vymění za plech na stříšce plynového sloupku a to pak vypadá jak domácí strážce. Každopádně s noblesou na této vyhlídce přijímá i pozornosti okolojdoucích a milostivě nastavuje svou ohromnou hlavu k pohlazení a s přivřenýma očima přijímá obdivné lichotky.

Úplně nejzásadnější změnou je ale Bedřichovo chování ve smečce. Z klidného dominátora se postupně stává DOMINÁTOR. Mezi psími trpaslíky se sice chová „spořádaně“, ale vůči kočičákům si najednou docela troufá. Byť nevyhledává příležitosti, při náhodném setkání s Jájou nebo Sisinou se dělá větší než je, syčí a mává packou. K otevřené roztržce zatím nedošlo a doufám, že ani nedojde.
A druhou zásadní novinkou je, že je stále víc nocí, kdy nespí doma. Ale když v noci nebo ráno jdu venčit pejsky, mám Bedřicha okamžitě u nohy, takže nemůže nikdy být daleko… Možná za to může teplé počasí a jen co přijde zima, bude zase nocovat v teplém pelíšku, uvidíme.

Bedřich je ve své osobnosti zvláštní ještě něčím. Že je velký a mohutný, to jsem psala od začátku. Jenže ON je také zpomalený film – ještě jsem ho neviděla běžet, chodí „co noha nohu mine“ a přitom je pořád impozantní. A ještě něco – nemňouká, přestože si se mnou povídá, vystačí si s otevíráním tlamky naprázdno.

A takto si udržuje přehled o dění na kuchyňské lince:

červen 2008