ANDĚL  S  ĎÁBLEM  V TĚLE

 Pokus o malou charakteristiku Lady - Pompon Cherie Bohéme

Rok se s rokem sešel, Ladynka oslavila druhé narozeniny, vše směřuje k tomu, že bude zakladatelka mého chovu. A jak se naše "mímo" s věkem změnilo? Já vlastně ani nevím, stále máme doma pocit, že jsou to dva psi v jednom.

Lady ďábelská

Energie jí rozhodně neubývá. Zvlášť teď v zimě je znát, jak je těžké ji smysluplně unavit i přesto, že v závějích dobrovolně razí metro, zatímco ostatní jdou po uklizené cestě. Oči jak korálky má neustále na stopkách, uši našpicované, kde se co šustne. Doma psí kamarádky i kočičí smečku pošťuchuje ke hraní. Když jí všichni odolají, tak aspoň intenzivně hryže pískacího čuníka (ventilek z něj vyndat nejde...).

Každou příležitost prohnat a doběhnout kolemjdoucí si nenechá ujít, přitom freneticky štěká a povely v tu chvíli vůbec neslyší. Nemít jen lehce nad dvě kila, byla by asi docela postrachem ulice, protože teprve po pár minutách dává cizím poznat svoji andělskou tvář.

Je opravdový hlídač, zvlášť, když jsou v její blízkosti i Betty a Kara. To se neochvějně staví do role ochránkyně a nedovolí nikomu pohladit ani  Karolínku, přestože ona o to tak žadoní. To pak ten cizí (i když známý) prst skrz plotové oko pocítí lehký stisk.
S tím i souvisí jeji snaha stát se skutečnou alfa-fenou. Přestože je nejmladší, chce být šéf. Karolina nikdy neměla ambice být důležitá a se svou rolí "a" třetího je evidentně spokojená. Ale Betynka si na své přirozené vůdčí roli zakládá a rozhodně se jí nikdy nevzdá. S nadhledem odkazuje Ladynu zpátky do přípustných mezí a ta naštěstí chápe (i když to příležitostně zkouší znovu)...

"Vetřelce" na své území (zpravidla naše hosty) okamžitě straší sežráním, i na nohavici už párkrát visela. Po chvíli umravňování je však  začne akceptovat, i muchlat kožich si nechá, ale při jakékoli změně pozice návštěvníka začíná vše od začátku. Nejlépe jsou tak na tom ti, kteří přijdou, sednou, hladí, nikam neodskakují a nakonec nechtějí odejít...

Roli strážce uplatňuje i na kočičí partu. Jak se začnou mňoukadla kočkovat, už je tam Lady (někdy i Betty) a zaženou útočníka od oběti bez ohledu na to, jestli to byl boj nebo jen hra. Pořádek musí být.

Když chce vyjádřit svoji lásku a náklonost, když přiběhne na zavolání, když chce vyvenčit - to vše doprovází výskoky málem až na hlavu, tlamku přitom má od ucha k uchu a člověku tak hrozí pokrábání "odhaleným chrupem".

Lady andělská

Když ten náš krémový chlupáč leží a obličejíček mu zdobí tři velké černočerné korálky (oči a čenich), tak vypadá jako naprostý andílek. A pořád je v jejím výrazu něco štěněcího.

Ke svým je neskonale hodná, vděčná za každou pozornost a snaží se moc zavděčit. Vyskočí na klín, vyškrábe se až na rameno, otírá si čenich, olizuje ucho, zavrtává do svého člověka celou hlavu, objímá tlapkama. A když tonnejde, tak alespoň kouká oddaně  z celé své psí dušičky a srdce.

Na výstavách byla přesně taková, jak si představuji. Žádný stres z lidí nebo psů, jen lehká nervozita, přiměřená závislost na mně, sebevědomé předvedení, klid při prohlídce, zkouška jestli se i paní rozhodčí dá vylézt do náruče... Nemyslím, že by byla takový výstavní nadšenec jako její tatínek, ale rozhodně s vyrovnaností a láskou absolvovala vše, co jsem si na ni vymyslela.

V jiném povídání (Soužití) jsem zmiňovala mateřskou péči, kterou naprosto přirozeně věnovala nemocnému kotěti. Sama byla v pubertálním věku, ale jak zjistila, že je potřeba Jáje pomoci - s údržbou kožíšku, nabídnout kožich ke spánku, trošinku si pohrát - tak vůbec nelenila. Bylo to tak samozřejmé a úžasné, že se musím usmívat i teď a milovat ji o to víc. Opravdu se těším až bude mít vlastní mrňata na piplání a kousek ze sebe předá potomkům.

leden 2006

Počet přítupů: