Dávno už tomu, co jsem tady a tady popisovala první kočičí úlovky a své osobní zážitky s tím spojené. Je to tak dávno (květen 2005 - to tedy letí), že jsme ještě žili v bludu a netušili, že Jája není kocourek.
Každopádně mne už tenkrát paní Příroda přesvědčila, že kočičákům je lov myší dán do vínku bez ohledu na to, jestli se mají od koho učit. A s kočičákem myšilovem u domku jsem nad tím zjištěním pochopitelně jásala. Jako všechno, má i toto rub a líc.

Nejprve chci předeslat, že "myšové" mi normálně nevadí, nevřískám a po nábytku nelezu. Trochu jiný názor mám na to, když se chtějí přiživit na našich zásobách potravin a jiném jedlém majetku. To už mi vadí, i když je na druhou stranu zcela chápu. Myšičky mi jinak přijdou jako krásná zvířátka s korálkovýma očima. Potkani už mě tolik neberou a krysu jsem, kromě zverimexu, neviděla na vlastní oči už celkem dost dlouho.

Od příchodu kočkounů do naší smečky jsme mohli přestat klást důmyslné a přitom zbytečné pastičky. Myšové jsou šikovní a v naší době "před kočkami" zvládali ukořistit sýr i anglickou slaninu bez sklapnutí pastičky, i když měl manžel několik skřípnutých prstů od ladění citlivosti spouště.
Samostatnou kapitolou v jejich podnikavosti byl úlovek sušící se patky houskového knedlíku, který pod rouškou noci přestěhovali z výšin stolu přes celý pokoj za skříň - a to za našeho i špicího spokojeného spánku v téže místnosti!

Letošní rok mi ale, co se týká myšek, připadá zvláštní už od jara. Kočičáci poctivě loví po půlce vesnice, aby více či méně živý úlovek přinesli na naši zahradu. Sisinka i Kubík se svými úlovky převážně pouze chlubili. Jako krmení je ponechávali ladem někde na dvorku nebo zahradě k radosti Jáji i špiců a k mému rozčilování se a kontrolním "úklidovým" výpravám.
Jája poctivě hltá co si uloví a ještě zvládne granule a úlovky parťáků. Protože je kočka "domácí", má pravidelnou snahu si kořist donést do chalupy a u mističky zdlábnout. Převelice ji rozčiluje, že jí nedám příbor a navíc ji ženu zpátky ven.
Výjimečně se najde i jedinec, kterého nesežere ani ona - speciálně rejsci jsou prý pro kočky zcela nejedlí...
Od ztráty Kubíčka změnila Sisinka taktiku. Chodí po toulkách a lovech i nadále, to ano. Úlovky nosí domů... jenže převážně živé. Nejednou jsem byla svědkem jak pohazuje před Jáju čerstvou a pohyblivou svačinu.

S koncem léta se mi zdá, že kočky těch myší nosí stále víc, jsou stále živější a při troše naší nepozornosti je vyloženě pašují až do domu. Přestože se snažíme být "furt ve střehu..." už nám pár překvapení připravily. Například:

Jedno nedělní ráno - běžné první vypuštění smečky na zahrádku je ve znamení "střídání stráží". Psi se hrnou ven, kočky z verandy míří do postele. Normálně...
Když Jája místo úprku dovnitř strkala hlavu do police s plechovkami barev, bylo to podezřelé. Když se nedala od té činnosti ani nijak odlákat, bylo to jasné. Tam musí být myš. Tak jsem v pyžamu začala v polici kramařit a uložené vyndavat. A už jsem ji viděla, malou, vyplašenou, mizela jak to jenom šlo, ale ve finále měla smůlu a Jája čerstvou snídani.

Nebo taky odpočinkové odpoledne - po lehkém obědě jsem se tak jednou rozhodla posedět s rukama v klíně. Ne naprázdno, dva trpaslíci se pohodlně vejdou a prsty hladily kožíšky. A jak si tak koukám po inovované kuchyni, najednou jsem ji viděla. Myšičku.
Vycupitala spoza lednice, rozhlídla se a zmizela za kredencí. Za chviličku putovala zpět... To už jsem psy odkládala a přemýšlela nad nejvhodnější taktikou lovu. V lednici jsem uzmula kousek tvrdého sýra (pesani byli naštěstí rozespalí, tak zapomněli asistovat), položila ho myšce na trasu, zaklekla a s navlečenou chňapkou jsem číhala.
Měla jsem štěstí. Myška naprosto bezelstně vylezla, sýra si ani nevšimla, mne také ne a začala si prohlížet kudy rovnou do lednice. Věřte nebo ne, normálně jsem jí popadla do ruky a bez problémů ji odnesla zpátky do přírody. Jen nevím, kdo snědl ten sýr. Po návratu už tam nebyl a smečka dělala jako by si mé nepřítomnosti vůůůbec nevšimla :-).

Uvidíme, jaká překvápka nám kočky i myšky ještě připraví...

říjen 2007