KOČIČÍ  ZPRÁVY  OD  SISINKY - potřetí

Toto pokračování jsem zase napsala pro www.kocky-online.cz, a ke svým stránkám jej připojuji jako bonus pro návštěvníky. Kdo nečetl první ani druhý článeček, může si je rozkliknout, aby "byl v obraze".

Ahoj vichni kočičáci i lidičky. Tak jsem zase tady abych naškrábla pár novinek, jak se mi vede.

Odhadem jsem právě roční slečna a podle svých nejbliších i krasavice. Páníček mi sice z jména udělal troku přesmyčku a občas na mně teď s paničkou volají šíšo, šišatá. No nevím, zuby jetě mají, tak to asi není šiláním, hlavu i oči mám krásně kulaté, tak asi jen blbnou. Ale docela hezky se to  poslouchá, takže se neohrazuji.

Od dubna, kdy jsem Vám psala naposledy, se udály jen dvě důležité věci:

1. Jájík absolvoval/ -la kastraci a o tom jak se z kocourka "stala kočička" je v jiných povídánkách (A zase ty kočky...). Mně to je celkem fuk, my  koťata něco takového jako kdo je kluk a kdo holka vcelku neřešíme. A teď jsme vykastrované obě, tak je nám to jedno vesele dál.

2. V červenci přibyl do smečky kamarád. Je to černobílý kocourek Kubík (teď u opravdu kluk, i když i jeho kastrace čeká). Hned po příchodu se projevil jako pohodový suverének, který kudy chodí, tudy vrní.

Všichni spolem si užíváme domácího komfortu, časté rekreace na venkově, dobrého jídla a spousty nových hraček. Páníčkům se odměňujeme my kočičáci  vrněním a všichni přítulností a mazlením.

Je pravda, že před příchodem Kubíka už jsme byla dobře sžitá smečka, která si stanovila pravidla a kromě občasných "tahanic" o mazlení na klíně, jsme se všechny respektovaly, měly svůj klídek i okamžiky hraní a vzájemné péče o kožíšky.

Kuba tu naši sehranou partičku trošku zase rozvířil. Bettyna se opět zachovala jako dáma, vzala nové kotě na vědomí a hlídala si svá práva. Karolínka nás vechny trošku překvapila svým velkým zájmem o něj. Asi to bylo tím, že je to opravdu kluk a na ty Kara vážně "trpí" a její jedno, že to není pes.  Ladynka je opravdová kočičí máma. Hned se o prcka začala zajímat, pečovat o něj a bránit ho. Před kým? No, po pravdě řečeno, před náma - kočkama.
Tedy přede mnou jen trošku. Já Kubíka očíhla a tak nějak z povzdálí jsem sledovala, co se z něho "vykulí". Když se mi moc přibližoval, tak jsem raději odcházela jinam nebo jsem na chalupě utekla až ven. Za to Jájina, ta mu ten příchod moc neusnadnila. Jak ho viděla v místnosti už od prahu, zůstala tam sedět a sssyčela a vrrrčela.. Když se kotě přiblíilo, tak nasazovala kočičí hřbet, ježila se, prskala a úplně na blízko ještě mávala packou! Zdálo se mi to přehnaný, ale usoudila jsem, že vyříkat si to musejí sami. Kubík  na to nevěřícně koukal, ale protože je šikulka tak si vždycky šel nakonec po svých a na Jájinu se neohlížel.

Protože na nás  Kuba nijak nedotíral, jen jevil o naši přítomnost zájem, ale přitom se uměl sám zabavit - no, co ten vyvádí s pěnovým balónkem... - tak jsme si s Jájou docela rychle zvykly, že je nás víc. A když ještě trošku povyrostl (a mám pocit, že roste jako z vody, brzo bude velký jako Jájina), tak jsem ho já vzala na milost naprosto a začala mu dělat mámu místo Ladynky. Jájina si vystačí s tím, že ho bere na vědomí jako Betka.

Kuba teď ale už víc než mámu potřebuje sparingpartnera na kočičiny. V interiérech si s ním hraju na honičku, na schovku a na pranice. Vyrábíme spolu občas jedno chlupaté klubko, jen ho musím trochu umravňovat, když ten bojový zápal přežene.
A od té doby co může vyrážet i na zahrádku, je to ještě lepší. Lezeme spolu po stromech, máme k dispozici mnohem víc skrýší a chodíme si odpočinout na půdu do voňavého sena. Už se taky pomalu osměluje vylézt občas za plot. Ode mne hodně rychle okoukal, jak se přes něj leze (no, než já na to přišla, to trvalo...), ale zatím ho panička vždycky raději vrací domů.

Jo, a představte si co jednou provedl! Rozhodl se vyšplhat na "můj" smrk!!! Vzpomínáte, jak jsem o tom psala v prvním povídání? Byly jsme u toho i s Jájinou a snažily se mu vysvětlit, že na takové cirkusové kousky je ještě mrňous. Ale nevěřil mi ani, že i já jsem se tam bála. Naše přesvědčování upoutalo paničku, jenže když přiběhla byl už Kuba v koruně a na cestě vzhůru. Tentokrát Danda vůbec nepoužila přesvědčovací metodu (no, taky když nevěřil nám!) a hned se hnala na půdu. Kubík ale, na rozdíl ode mne, při tom lezení moc neváhal, takže se zastavil až téměř pod vrcholem. Naštěstí ale už osvědčený způsob - udělat lávku ze žebříku nebo prkna do okna na půdě - zafungoval i tentokrát. Kubovi se nic nestalo a Danda byla sice zpocená, ale šťastná, že všechno dobře dopadlo.

Na myší lovy zatím s Jájou vyráíme samy a to ještě kadá zvlášť. Jájina ty úlovky dokonce žere!!! To já si raději hraju. Přinesu mys nebo hryzce pěkně na dvorek jestě živé a pouštím si je a lovím a pouštím.... Jen nechápu proč se panička čílí, když to udělám ve verandě nebo v kuchyni. A když se moc nesoustředím nebo už hraní ukončím, vždycky se odněkud přižene Jája, úlovek mi ukradne a jde někam posvačit. Už jsem to hraní předváděla na zahradě i Kubíkovi a myslím, že brzo budeme lovit všichni.

Panička teď plánuje nějaké výstavy s Ladynkou a na jaře by prý mohla být u nás doma i štěňátka, tak uvidíme. Další chlupatec prý naši smečku rozhodně nerozšíří, zdá se jí to teď tak akorát. Jenže se chystá jet na velkou umísťovací výstavu - s hračkami a jinými užitečnostmi a prý pomáhat... To jsem zvědavá jestli nás i sebe nepřekvapí. Možná vám o tom zase napíšu.

Vae Sisinka

září 2005