Stav je nyní takový:
- trpaslíčci - poslední je Šmudla, je mu 11,5 roku a neustále nás překvapuje. Když nespí, tak se dožaduje pozornosti, úplně nejvíc si užívá drbání na zádíčkách a běhá za námi "jako pejsek", což prakticky nikdy nedělal. Jen se ke konci roku 2017 začal vracet do štěněčího věku a po probuzení, po jídle, po piškotku... musíme honem běžet na dvorek, a přesto vytíráme mraky pidi loužiček.

- malá - Haninka - je jí 4,5 roku a je stále rapl na dvorku a štěkotem nás poněkud přivádí k šílenství, ale po mateřství už umí ocenit klid a mazleníčko. Je to krasavice chlupatá a když mám "pyžamkový den", tak se mnou dokáže prospat celý den v peřinách... To se naučila skvěle.

- velká - Dixi - 5 let. Jedním slovem - pohodářka. S Bellindou jsou prakticky nerozlučná "dvojčata" - spí spolu, tulí se spolu v boudě i na boudě, hlásí se o mazlení... Umí ovšem ale ukázat i svůj názor - když se šedivky moc škádlí nebo příliš otravuje Katynka.
Bohužel jsme se nedočkali bílých štěňátek, ale život jde dál... Občas Dixince říkám i Zpěvanka, protože při protahování i mazlení se umí pěkně zajódlovat do ucha. Ve snaze udržet si co nejvíce mé pozornosti se dokonce hrne jako PRVNÍ na česání (a že jsem ji musela v minulosti spíše hledat po zahradě, jak se jí nechtělo, i když držet umí od malička.

- vlčí - Dina 6 let a její dcera Bellinda Canea Dandy (skoro 4 roky) - Dina se nemění, je sice v pohodě, ale občas překvapí, co hlava vymyslí a jak se zachová. Je vytrvalá sólistka - sama spí, s nikým ze smečky se netulí. Bellinda je mazel k pohledání, ale i ona už umí vyrazit se štěkotem k plotu a má "naladěno" jako velký hrozivý pes :). V poslední době to praktikuje stále častěji.
Každopádně se velké trio fenek na dvorku snáší velmi dobře a když se rozjedou, tak jenom v hraní. Také se ale naučily spolupracovat jako smečka a občas proženou kočky, které se s přibývajícím věkem trochu obávají chodit přes dvorek.

Kočičí partička se změnila zatím jen omezeně. Ke stávajícímu triu přibylo na podzim 2016 pouliční nalezené kotě.
Sisině je 13,5 roku, Viktorce 9,5 a Micině cca 9 let.
Na Sisince už začíná být věk znát a jak píšu výš, mají někdy problém v klidu projít z toulek po venku domů. Většinou čekají, až někdo z nás vyjde na dvorek a pak se prokmitnou dovnitř nebo ven, nejlépe několikrát za sebou. Velké holky jim sice neubližují, ale občas mají "radost ze života" a kočky trochu popoženou. Jindy se s nimi ale navzájem očuchávají a kočky se o ně otírají... Za celé společné roky jim pejsule neublížily, tak věřím, že zůstane i nadále jen u hrátek.

Nové kotě potvrzuje pravidlo, že "dobrý skutek musí být po zásluze potrestán".
Je to nalezeneček a dostali jsme ho k nákupu v zahradnictví, jako prémii za nákup nad tisíc. Takové pískově žluté nic, jen do dlaně. Když se doma kočina probrala, tak se ukázalo, že je to hubené tintě a velmi nám připomínala surikatu. Tak dostala jméno, zkráceně jí říkáme Katy, Katynka.
Do jara bydlela s námi v bytě a zjistili jsme, že to mazel asi vůbec nebude. Je sice hravá, ale především je dravá, po chvilince mazlení strne, položí uši, zatne drápy a zakousne se. Do krve. Když běhá s hračkama, blbne na škrábadle, je to pohoda, jenže ani to jí dlouho nebaví. Úplně nejraději loví, přepadá a jinak zlobí trpasličí veterány.
Je to první kotě, které jsme zavírali do velké ohrádky a pouštěli jen na chvíle, kdy byla pod kontrolou. Že je taková hodně přírodní potvrzuje i fakt, že už na půl roce začala mrouskat. Následovala kastrace, zvykání na dvorek a na velkou psí smečku a když přišlo příznivější počasí vypustili jsme jí ven...
Katynka s námi žije tedy již více než rok, překvapivě se nikam neodtoulala. Drží se kolem domu, terorizuje starší kočky, lísá se k velkým psům a zabrala si pro sebe celou půdu. Mazlení na chuť nepřišla, ale když to napadne jí, tak se vtírá a vrní. Nejvíce si užívá chvíle, kdy dostanou velké pejsule snídani nebo večeři a někdo z nás jim dělá společnost, to pak netrvá dlouho a od někud se vynoří, dnes už barevně obyčejná mourinka, a uvelebí se na klíně.